Jak se poprvé potkali Havel s Adamcem

21. listopad 2009 | 19.21 |
› 

Jak se poprvé potkali Havel s Adamcem


Setkání Havel Adamec v roce 1989Setkání Havel Adamec v roce 1989

Praha - Píše se 26. listopad 1989 a v Praze se odehrává vůbec první setkání zástupců čerstvě ustaveného Občanského fóra s komunistickým premiérem Ladislavem Adamcem. Jednání znamenalo zásadní průlom - strnulý režim začal chápat nutnost dialogu. Díky tomu se o pouhých pět dní později setkal Adamec přímo s Václavem Havlem. Spolu se už bavili o společné vládě. Zlomové setkání disidentského předáka s komunistickým premiérem zachytila magnetofonová páska. "Tak my se spolu ještě neznáme. Já jsem Havel. Já jsem Adamec."

Události tak začaly nabírat nezadržitelné tempo. Dokonce ve zpravodajství Československé televize se začaly rýsovat jisté změny. 

Televizní noviny, 21. listopadu

Televizní noviny z 21. listopadu 1989 Televizní noviny z 21. listopadu 1989 Vláda ČSSR je přitom připravena přijmout jakoukoli dobrou radu od kohokoli, přispěje-li to k obnově naší socialistické společnosti.


Za klíčovým jednáním disidenta, právě propuštěného z vazby, a komunistického premiéra stáli dva muži - Michael Kocáb a Michal Horáček. V rámci iniciativy Most se jim podařilo zprostředkovat už první setkání premiéra Adamce s opozicí 21.

listopadu. Tenkrát ještě bez Havla.

Setkání Havel Adamec v roce 1989 Václav Havel se poprvé s Ladislavem Adamcem setkali 26. listopadu 1989.

Michal Horáček

Mnoho lidí říkalo: Nebuďte naivní hoši. Copak my, když jsme mluvili s premiérem, copak my budeme někdy mluvit s Havlem?

Nicméně netrvalo dlouho a komunisté skutečně s Havlem jednali - 26. listopadu, den po první velké demonstraci na Letné Havel s Adamcem jako šéfové svých delegací zasedají k jednacímu stolu. "Jakmile totalitní moc začne jednat, přestává být totalitní," dodává k tomu Horáček. 

Podle Alexandra Vondry šlo také o to, aby se Československo nedostalo do situace, která byla v červnu 1989 v Číně: "My jsme tehdy měli v poměrně živé paměti, jak půl roku před tím čínský režim rozdrtil tanky povstání na náměstí Nebeského míru." 

Michal Horáček Michal Horáček Jednání neprobíhalo zdaleka jednoduše a bylo plné emocí. "Těch emočně vypjatých situací bylo mnoho a dobře to řešil Václav Havel. Když už došlo k něčemu takovému, že se to úplně uskříplo, tak si pamatuji, velice zřetelně, že jednou řekl: Víte co? Pojďme si teďka všichni říct: Nahlas se u tohohle stolu všichni zasmějeme.

Ve stejný den odpoledne vystoupil premiér Adamec před demonstranty na Letné. "Spojuje nás zájem řešit krizovou situaci politickými prostředky. Proto je vláda připravena..." Následoval pískot demonstrantů.

Ladislav Adamec Ladislav Adamec Premiér Adamec nakonec neúspěšně nabídl 3. prosince nově sestavenou vládu a o čtyři dny později ze své funkce odstoupil. "Ladislav Adamec při vší úctě neměl na to, aby kráčel nebo běžel tím rychlým tempem té doby," vysvětluje běh událostí Alexandr Vondra.

KDO JE VÁCLAV HAVEL
Reakční síly na Západě a leckteří lidé i u nás doma, zejména po
nedávných událostech v Praze, často citují jméno československého občana
Václava Havla. Mnozí čtenáři se v této souvislosti obracejí na naši
redakci aby osvětlila, proč se kolem jeho osoby točí tento zájem. Kdo je
Václav Havel? V Rudém právu jsme o něm psali už před časem (Tučná
výslužka z Holandska, RP 22. 11. 1988). Vývoj dal za pravdu tehdejší charakteristice,
vyjádřené ve zmíněném článku. S ohledem na řadu nových
skutečností připravila nyní redakce článek, v kterém se pokusila ukázat
jak sociální kořeny Havlovy politické činnosti, tak i její cíle. Kdo je tedy
Václav Havel?
Jméno Havel patří neoddělitelně k politickému dění v naší zemi už
v období dvacátých, třicátých a čtyřicátých let. Dva bratři, Miloš a Václav,
byli vlastníci velkého movitého i nemovitého majetku. Bohatý mlynář,
stavební podnikatel. Majitelé Lucerny a filmových ateliérů atd.
Z této rodiny vyšel Václav Havel junior. Politické proměny na poválečné
mapě republiky, především znárodňovací dekrety po roce 1945
a 1948, zcela změnily jeho sociální situaci. Ovlivnily ovšem i jeho životní
postoje. Představitel nové generace Havlů se v šedesátých letech vydal na
ambiciózní politickou dráhu: vyhlásil svou "svatou válku" socialistickému
státu.
Předchůdci
V jednom svém článku publikovaném na Západě (Anatomie jedné
zdrženlivosti, duben 1985) Václav Havel junior napsal: "V této zemi (tj.
v Československu – pozn. red.), jejíž moderní úpadek začal Mnichovem,
jsou lidé obzvláště citliví na všechno, co jim i jen vzdáleně připomíná
předválečnou kapitulaci před zlem."
Je to myšlenka hodná pozornosti. Naši lidé jsou opravdu obzvláště
citliví na všechno, co jim připomíná mnichovskou zradu, spáchanou na
naší zemi těmi, kdo tehdy vládli Británii i Francii, Německu i Itálii. Ale
i těmi, kteří představovali moc v tehdejším Československu.
Je to však myšlenka hodná pozornosti i z hlediska anatomie jedné
rodiny – předchůdců Václava Havla juniora...
Týká se to především ing. Huga Vavrečky. Národohospodáře a politika
předmnichovské republiky, kterého Mnichov a to, co po Mnichovu
následovalo, zastihly ve službách továrníka Bati. Vavrečka, děd Václava.

Havla jun., zastával u Bati až do roku 1945 funkci obchodního a technického
ředitele.
Co o něm víme? Především to, že byl v dobrých vztazích s nacistickými
mocipány. Dosvědčuje to ostatně i fotografie z banketu, který
na počest nacistických veličin uspořádal společně s dalšími dvěma ředi
telskými kolegy při příležitosti otevření kasina ve Zlíně. Je vyfotografován
v družném rozhovoru pod hákovým křížem. Je podepsán
i na iniciativ ním rozhodnutí postavit ve Zlíně školu pro děti předních
nacistů. Po válce se našel osobní blahopřejný telegram, který Vavrečka
poslal Jozefu Tisovi ke zvolení prezidentem slovenského státu. Je dosud
zachován v archivu státního podniku Svit spolu s dalšími podobnými
dokumenty. V době, kdy vrcholila heydrichiáda, ho nacističtí zplnomocněnci
jmenovali do rekonstruovaného představenstva firmy. Odvděčil se
jim nejednou službou, jak o tom ve Svitu svědčí mnohé doklady tamějšího
archívu.
Otec Václava Havla juniora – ing. Václav Havel – a o něco mladší
jeho strýc Miloš Havel patřili na přelomu třicátých a čtyřicátých let k vlivným
mužům tehdejšího světa československého kapitalismu. Ing. Václav
Havel byl všemocným předsedou organizace zednářského charakteru zvané
Rotary klub, jakési stínové vlády průmyslových podnikatelů a finančních
magnátů. Věnoval se především kapitálu vloženému do filmových
ateliérů, jeho bratr Miloš Havel se zabýval stavebním podnikáním a provozem
pražské Lucerny. Kromě toho oba vlastnili několik domů, myslivnu
Havlov na Vysočině s 1400 hektary lesa.
Herečka Lída Baarová podala po válce svědectví o tom, jak oba
Havlové zachraňovali kapitál vložený do filmových ateliérů. Podle plánu
hitlerovského filmového a kulturního přidělence v protektorátu Glesgena
měla je za 300 000 korun převzít říše. Lída Baarová přivedla Miloši Havlovi
tehdejšího šéfa pražské bezpečností služby – sicherheitsdienstu (SD) – Horsta
Böhmeho. Dohodli se: místo 300 000 korun dostali Havlové šest milionů
a 49 procent akcií. (Podle výpovědi L. Baarové z 26. 2. 1948.) Jaké ústupky
však bylo třeba udělat?
Otto Štancl, pracovník pražské úřadovny SD, ve své výpovědi při znal,
že gestapo mělo v Lucerně krycí kancelář pod názvem Glawa. Do cházeli
sem mj. kriminální rada Schulze, jeho zástupce Abendschön, úředník
gestepa Nachtmann. "Majitel paláce Lucerna – a podniků na Bar randově...
byl velmi dobře obeznámen s provozem Glawy a byl častým hostem při
pitkách pořádaných Schulzem a Abendschönem v místnostech konspirační
gestapácké kanceláře," vypovídal Štancl. I do tzv. Film klubu v této budově
chodili nacisté. Podle téhož svědka občas dokonce i K. H. Frank.

Herečka L. Baarová vypovídala i o dalších stycích Miloše Havla
s něk terými konkrétními úředníky gestapa a SD.
Ing. Václav Havel se v té době angažoval v diskusním kroužku (DRŮ-
ZA) protektorátního ministra průmyslu, obchodu a živností dr. J. Kratochvíla,
jehož členy byli přední úředníci protektorátní vlády a majitelé různých
firem. Zde se hovořilo o "praktických" i "teoretických" otázkách, jež shromážděné
pány v té době zajímaly.
Po osvobození měla rodina Havlů nemalé problémy, především pak
Hugo Vavrečka a Miloš Havel. V této rodinné atmosféře dostával svou
životní školu i představitel třetí generace – Václav Havel junior.
"Sociální přehrada"
Když skončila válka, bylo Václavovi devět let. Na dobu, která osvobození
předcházela, měl vcelku idylickou vzpomínku. Později o tom napsal:
"V dětství jsem se těšil, zvláště když jsme žili na našem venkovském
sídle a já chodil do vesnické školy, rozmanitým výhodám a výsadám... měl
jsem vychovatelku, měli jsme kuchařku, služebnou, zahradníka, šoféra.
A to vše vytvářelo mezi mnou a mým bezprostředním okolím pochopitelnou
sociální přehradu... (Z knihy rozhovorů s redaktorem Svobodné Evropy
nazvané Dálkový výslech, vydané v Reinbeku u Hamburku, 1988.)
Po osvobození žil Václav ještě nějaký čas jako v bavlnce. Když poněkud
odvál protektorátní vítr, stal se otec významným funkcionářem národně
socialistické strany. Rodina Havlů si navíc včas opatřila dobrozdání od
některých kulturních osobností, dosvědčující jejich vlastenecké postoje.
I to byla cesta, jak tehdy dosáhnout přijatelných soudních rozhodnutí ve
věci ing. Vavrečky a Miloše Havla. Teprve v roce 1948 se život rodiny
Havlů postupně mění...
Mladý Václav se vyučil laborantem, absolvoval večerní gymnázium
a po neúspěšném pokusu o přijetí na vysokou školu humanitního zaměření
byl přijat na České vysoké učení technické. Na chvíli. Nebavilo ho
to. Absolvoval dva roky vojenské základní služby a po návratu do civilu
nastoupil jako kulisák v Divadle ABC. Poté osm let působil v Divadle Na
zábradlí jako jevištní technik, dramaturg, autor.
V té době začal publikovat. Napřed v časopise Květen, pak v Divadelních
novinách, v časopise Divadlo atd. mu vycházejí recenze, studie,
malá dílka. Dramatikem se stal počátkem šedesátých let a zvláště pak
svou první hrou – Zahradní slavností, kterou v roce 1963 uvedlo Divadlo
Na zábradlí v režii Otomara Krejči.
Zrození politika na sebe však také nedalo dlouho čekat. Bylo spojeno
s jeho členstvím v redakční radě časopisu Tvář. Brzy se v ní stal
Kdo tentokrát nejde s námi
79
vůdčí osobností, která silně ovlivňovala výběr materiálů. Prý – jak později
napsal – "ostrůvek svobody v oceánu něčeho, co se považovalo sice za
nesmírně svobodné, co však vnitřně přece jen svobodné nebylo" (Dálkový
výslech). Vydavatel, Svaz spisovatelů, nesouhlasil s politickou linií časopisu
a zastavil jej.
Jak později Havel řekl zmíněnému redaktorovi Svobodné Evropy,
utvrdil se v "bojích" o Tvář v taktice, kterou chtěl své politické, protiso cialistické
záměry prosazovat. "Předvedli jsme nový model chování: ne pouštět
se do rozplizlých globálně ideologických polemik s centrem, kterým
jsou obětovány četné konkrétní věci, ale bojovat právě – »jen« za tyto
konkrétní věci..."
Jít tedy krok za krokem, po malých krůčcích, ke svému konečnému cíli.
Tak to žádala tehdy zrozená teorie "gradualismu", antikomunistická
koncepce postupných kroků a krůčků. Právě takové "krůčky" radil
emigrant a spolupracovník CIA Pavel Tigrid profesoru Václavu Černému,
představiteli reakčních kruhů v naší literární vědě, když mu doporučil,
aby neváhal vstoupit do KSČ...
Ve jménu politických plánů
Počátkem roku 1968 pocítil Havel, že přišla jeho doba. Pod přímým
vlivem svého ideového učitele, zmíněného profesora Václava Černého, napsal
článek na téma opozice, který zveřejnily dne 4. dubna 1968 Literární
listy. Navrhl v něm vytvořit politickou opozici, protože prý jinak
v podstatě nelze reformovat "systém".
V krátké době byl u zrodu tzv. Klubu angažovaných nestraníků
(KAN), jenž se v průběhu příštích měsíců skutečně stal onou opoziční
politickou silou. Vzápětí odjel na Západ, aby se tam s několika desítkami
poúnorových emigrantů zamýšlel nad tím, za jakých podmínek by se
vrátili do Československa, a informoval se o cestách, jak dosáhnout takového
vývoje událostí, aby se jejich sen o návratu mohl naplnit. Jedním
z emigrantů byl i zmíněný Pavel Tigrid.
Nabit informacemi od pohlavárů poúnorové emigrace se vrátil do
Československa. Začal se angažovat ve funkci předsedy tzv. Kruhu nezávislých
spisovatelů, jenž měl být protiváhou spisovatelům z řad komunistů.
Srpen 1968 přerval některé jeho plány. Nicméně v listopadu 1968
vyšla pod jeho patronací znovuobnovená Tvář, opět plná útoků proti socialistickému
státu. Vrhl se do organizování politických akcí, byl u studentských
stávek. V kulturním domě NHKG v Ostravě se pokusil shromáždit
síly proti novému stranickému vedení. Formuloval vyzvu federální vládě,
v níž odmítl uklidnění společenské situace.
Kdo je Václav Havel
80
Samozvaný "obhájce" lidských práv
Od druhé poloviny sedmdesátých let se jeho jméno objevuje na re zolu
cích a prohlášeních znovu. Organizuje nezákonné skupiny, píše či re di guje
různé pamflety. Tak vznikly dopisy protestující proti zastavení činnosti
hudební skupiny, která si dala název Plastic People. Její vulgární texty se
staly nakonec i předmětem soudního jednání.
Koncem roku 1976 patřil i mezi hlavní autory prvého pamfletu "charty",
v němž 242 signatáři určili sami sebe za kontrolory plnění principů
helsinského Závěrečného aktu u nás. Je také vybrán za jednoho z prvních
"mluvčích".
V souvislosti s činností této nezákonné skupiny je zadržen a později
i odsouzen k podmíněnému trestu za pokus o poškozování republiky
v cizině. Je brzy u několika dalších podpisových akcí, u vzniku další nezákonné
skupiny, jež si dala název Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných,
jejímž posláním je dodávat materiály pro vysílačky typu Svobodná
Evropa, BBC, Hlas Ameriky apod.
Přes podmíněný trest jeho protistátní aktivita neustále vzrůstá.
V rozhovorech pro zahraniční novináře zkresluje československý politický
a hospodářský vývoj a přímo či nepřímo napadá socialistický stát.
Na základě organizování tzv. Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných
a s přihlédnutím k jeho delší protispolečenské činnosti stojí koncem
roku 1979 znovu před soudem. Je odsouzen k trestu odnětí svobody na
čtyři a půl roku. Po necelých třech a půl roce je podmínečně propuštěn.
Ani pak neustal v protispolečenské činnosti. Je v úzkém vztahu s emigrantskými
centrálami a přes ně s různými podezřelými institucemi, především
zemí Severoatlantického paktu, které disidentům vozí přes hranice pokyny,
dary, peníze, techniku.
Ostatně sám Václav Havel patří mezi adresáty některých zasílaných
"odměn". Právě u něho při domovní prohlídce byl nalezen seznam
těch, kterým jen z jednoho "dárcovského centra" měla být v jednom jediném
roce doručena provize. Na tomto seznamu sám figuruje s 9000 tuzexovými
korunami, jeho žena, "chartisté" Václav Benda, Jan Litomiský,
Jiří Hájek či Josef Vohryzek stejnou sumou, bývalý novinář Dienstbier
s deseti tisíci, Sergej Machonin, Petruška Šustrová, Jan Lopatka či František
Šamalík s šesti tisíci tuzexovými korunami apod.
Jediná politika: návrat zpět
Ve zmíněném článku Anatomie jedné zdrženlivosti Havel v souvislosti
s rokem 1968 píše, jak jednou jedinkrát část Čechů a Slováků propadla
"utopismu" a chtěla zajistit – prý bez ohledu na vůli zbytku obyva-
Kdo tentokrát nejde s námi
81
telstva – "zářné zítřky". Po "tragických zkušenostech" byl, jak píše dále,
"podniknut pokus o jakousi revizi maléru, který se stal". Tím "malérem"
nemá na mysli nic jiného než únor 1948...
V článku Politika a svědomí, jenž byl napsán v únoru 1984, se pouš tí
do rozboru stavu našeho zemědělství a samozřejmě odsuzuje jeho družstevní
charakter. Píše: "Třicet let po této smršti (tedy združstevnění – pozn.
red.), která smetla z povrchu zemského i instituci tradičního gruntu, věda
s úžasem zjišťuje to, co věděl už tehdy i pologramotný sedlák: že každý
pokus takto radikálně, jednou provždy a beze zbytku zrušit onu pokorně
respektovanou hranici přirozeného světa s jeho tradicí opatrné osobní evidence,
vzít tak říkajíc přírodu beze zbytku do lidských rukou a vysmát se
jejím tajemstvím, zrušit zkrátka Boha a zahrát si na něj – že každý takový
pokus se musí člověku vymstít.
Východisko ze socialistické současnosti vidí Havel ve vlastnických
změnách. Napsal: "Jedinou smysluplnou cestou pro hospodářství je reálná
pluralita subjektů hospodářského podnikání a jedinou smysluplnou
al ternativou současného politického systému je pluralita politická, bez
níž je ostatně ta hospodářská nemyslitelná" (článek Důvody ke skepsi
a zdroje naděje, únor 1988).
Sice složitě, ale přece jen jasně formuluje tak neměnné cíle té společenské
vrstvy, z níž vyšel: postupně smést existující společenské uspořádání
a vrátit majetek těm, kterým kdysi patřil. Tedy i rodině Havlů.
V odpovědi do ankety H. Gordona Skillinga v dubnu 1988 píše, že
"chartistů" je bohužel málo, ale že činnost rovněž nepočetné polské nelegální
skupiny KOR byla zúročena přes noc zcela nečekaným způsobem.
Je tu tedy jakýsi mezinárodní příklad.
K splnění cílů, které si "chartisté" dávají, potřebují ovšem mezinárodní
pomoc. Proto Havel požaduje, aby zahraniční rozhlas neustále
vyvíjel tlak a propagoval "chartistické" myšlenky, aby nakonec, jak známe
z událostí minulých měsíců, i vybízel ke konkrétním činům. V článku
Odpovědi do ankety pro Evropské fórum z dubna 1985 zase zdůrazňuje
nutnost kontaktů zahraničních návštěvníků, kulturních osobností s disidenty
při jejich návštěvách či vystupování v Československu, což vlastně
znamená zoficiálnění disidentské činnosti.
Inspirační model: první republika
Mnohé z Havlových programových cílů mají obecnou všelidskou
po lo hu – demokracie, svoboda, ochrana životního prostředí, národní svébytnost...
To základní je ale diametrálně odlišné: rozbití dosavadních politických
struktur, atomizace odborových a dalších orgánů, uvolnění soukro-
Kdo je Václav Havel
82
movlastnických vztahů, odmítnutí vedoucí úlohy dělnické třídy a třídního
pojetí společenského vývoje vůbec atd.
Jak dosáhnout naplnění těchto přání? Formuluje je bez skrupulí,
nic neskrývá: Krok za krokem vybojovávat nepatrná vítězství. Za pomo ci
západních vysílaček šířit svůj program a minimální cíle. Získávat co nejvíce
lidí k protistátnímu odporu, k účasti na akcích pořádaných "char tou",
i když to bude třeba ze zvědavosti. "Jsou v historii občas okamžiky, kdy
je nutné se s tím vlastním strachem nějak utkat a překonat ho, nebo kdy
je dokonce nutné obětovat jeden víkend." (z rozhovoru pro Hlas Ameriky
dne 21. října 1988, v němž vyzýval k účasti na protistátní demonstraci
k 70. výročí vzniku Československa).
To samo o sobě jsou ony kroky a krůčky: "Co když," ptá se Havel,
"nějaká mocná souhra různých mocných sil... jednou někde slije síly do jediné
a tak mocné, že přemůže samu setrvačnou sílu socialistického stá tu"
(z článku Fraška, reformovatelnost a budoucnost světa, napsaného v říjnu
1987). Jaké to budou síly, které přemohou "setrvačnou sílu" socialistického
státu? Prý prohlubující se hospodářské a sociální krize, mezinárodní
tlaky, "nezávislé" organizace atd.
Je podle něho dobré, když vznikají nové ekonomické problémy, je
vhodné, když dojde ke střetům při nepovolených demonstracích, hodí se,
když vznikne napětí. I z tohoto hlediska je nutné se tedy zamýšlet nad
Havlovým vystoupením 9. ledna, v předvečer výročí smrti Jana Palacha,
v mnichovské vysílačce. Hovořil o dopisu domnělého sebevraha, jenž údajně
byl adresován V. Havlovi, a radil československým úřadům: "Záleží-li
vám na jeho životě, chovejte se rozumně..." Není divu, že je mnoho domněnek
o tom, zda anonymní dopis nebyl sepsán právě lidmi z Havlova
okolí – trik v zájmu reklamy.
Ve svém pozdravu mnichovskému shromáždění emigrantů k 70. výročí
Československé republiky Havel napsal: "Hodnoty, z nichž první republika
vyrostla, a zkušenosti, které našim národům dala, budou podle
mého názoru důležitým inspiračním pramenem, i pokud jde o představy
společenského uspořádání."
To je tedy jeho konkrétní "model budoucnosti" – první republika,
předmnichovský politický režim. Tedy program, který můžeme nazvat odvetou
za únorové události roku 1948. Se všemi návraty, které jsou s tím
v Havlových politických plánech spjaty.
Chceme-li objektivně charakterizovat politické krédo Václava Havla,
nesmíme se bát nazývat věci pravými jmény. A to je třeba otevřeně
říci všem, kdo chtějí slyšet pravdu.
(Rudé právo 69, 1989, č. 46, 23. 2., s. 4)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak se poprvé potkali Havel s Adamcem skalický pavel 01. 05. 2014 - 16:29