Cannibal Holocaust

7. listopad 2009 | 14.12 |

Obrázok

Kdybyste měli jmenovat jeden horror, který by měl být "povinnou literaturou” každého fanouška, který by to byl? A podle jakých kritérií byste ho hodnotili? Byly by to Čelisti jako nesmírně významný zvířecí horror, který i po třiceti letech ovlivňuje celý žánr? Nebo Night of thé Living Dead, který s minimálními náklady dosáhl úžasných výsledků a definoval zombie-horrory na desítky let dopředu? Nebo možná Braindead, který zavedl horror tak hluboko do úchylnosti, že se vynořil na druhé straně jako skvělá parodie?

Docela klidně byste mohli vybrat také Cannibal Holocaust. Film, který je vcelku právem považován za definující dílo subžánru kanibalských horrorů. Film, při němž většina populace zvrací. Film, který patří k nejvíce zakazovaným v historii (podle různých pramenů byl kratší nebo delší dobu zakázán v cca 40 až 60 zemích světa). Film, který je výjimečný ve více parametrech, než v kolika je dnešní béčková tvorba špatná. Film, kolem kterého je tolik různých pověr (ověřených faktů, chcete-li), že bez problémů strčí do kapsy leckterý moderní film "podle skutečných událostí”.

Pokud se podíváte na různé recenze C.H., zjistíte, že značná část z nich se spokojí s mírně rozvinutým "oficiálním popisem” z DVD: Čtyři mladí filmaři se vydali do amazonských pralesů, aby natočili dokument o tamních kanibalských kmenech, které ještě neviděly bílého člověka. Od té doby je nikdy nikdo nespatřil. Záchranná výprava dokázala zachránit jen jejich nahrávky, které nyní mohou být zpřístupněny veřejnosti. Tento popis samozřejmě (člověk odchovaný béčkovou produkcí by asi místo "samozřejmě” použil "kupodivu”, ale to je celkem vedlejší) nelže. Cannibal Holocaust se v zásadě dá tímto způsobem popsat. Konec konců, Armáda Temnot také vyhovuje popisu "Moderní hrdina propadl časovým vírem do středověku, kde musí bojovat s oživlými kostlivci”. Oba popisy ovšem v potenciálním divákovi vyvolají naprosto klamnou představu; je pak na každém jednotlivci, jestli mu zjištění, že se jeho představy téměř stoprocentně rozcházejí s filmovou realitou, vyhovuje nebo ne.

Cannibal Holocaust je rozdělen na dvě jasně oddělené poloviny. Prvních čtyřicet minut je vlastně takový prodloužený úvod: Dozvídáme se zhruba to, co už jsem uvedl o odstavec výše, a sledujeme celý průběh záchranné výpravy, kterou tvoří profesor Monroe (Robert Kerman), dva průvodci Jacko a Miguel, a zajatý domorodec, člen kmene, ke kterému se čtveřice nešťastných mladých lidí vydala. Ta se po namáhavém pochodu džunglí, a po několika poměrně ošklivých scénách (rituální poprava cizoložnice domorodcem, například), konečně dostane do kontaktu s kanibaly. Postupně pak dojde až ke kmeni Yanomamu, u kterého tým filmařů svou pozemskou pouť zakončil, což je poměrně jasné dokumentováno třeba hromadou mrtvol ověšených kamerami, pásky s filmy apod. Získat si důvěru domorodců není až tak úplně jednoduché, ale po zbavení se civilizovaných hračiček a účasti na právě probíhající kanibalské hostině se to podaří. Profesor Monroe se vítězně vrací do New Yorku i se všemi filmy...

V krátké přestávce vyplněné vcelku nezajímavými diskusemi o tom, jestli je lepší ty filmy rovnou zveřejnit, nebo je napřed prohlédnout a trochu sestříhat, aby se civilizovaní diváci nenudili, má člověk konečně čas zamyslet se nad některými výše zmíněnými fakty, zejména nad tím neuvěřitelným množstvím zemí, ve kterých je pouštění C.H. ilegální. Jak už jsem řekl, v první polovině bylo pár scén, které by citlivým duším nedělaly úplně dobře, ale v podstatě nešlo o nic výjimečně strašného - a už vůbec ne, když si uvědomíme, co můžeme v dnešní době vidět v televizi ve zprávách... Že by byli tehdejší cenzoři tak přecitlivělí? Nebo se máme na co těšit ve druhé polovině?

Jak asi tušíte, B je správně. Ještě před vlastním promítáním filmu z Amazonie dostaneme menší předkrm, který nás pomalu připraví na to, co bude následovat: Ukázky z předchozích dokumentů snědené čtveřice (popravy zajatců někde v Somálsku a/nebo Vietnamu), vyjádření lidí, kteří filmaře znali (bývalý spolupracovník: "Jo, dělal jsem s nima, ale Alan [šéf] to na můj vkus bral moc natvrdo”), přípravy na cestu ("Nic nepotřebujeme, jen zbraně, kamery a filmy, my jsme totiž profíci” - ale chovají se spíš jako parta puberťáků, pozn. autora). A teď už konečně začíná dokument s nešťastným koncem. Zpočátku celkem poklidně, obyčejná cesta džunglí se všemi jejími radostmi, jako jsou obrovští sklípkani, vedro, vlhkost, bahno, kajmani a anakondy apod. Ale už teď se začíná projevovat, že čtveřice - režisér Alan, scenáristka a přítelkyně Faye, a kameramani Jack a Mark dokáží být pěkně tvrdí parchanti. Naplno se to projeví, když je jejich průvodce uštknut jedovatým hadem - co se dá dělat, když nemáme protijed, musíme tu nohu useknout a ránu přejet rozžhaveným železem, aby se zastavilo krvácení. A všechno samozřejmě natočit, nemůžeme získat slávu, když diváka nešokujeme...

To je ovšem jen začátek. Intenzita bezcitnosti k sobě i k okolí neustále roste, ať už se bavíme o zvířatech (viděli už jste někdy želvu, vytaženou z krunýře a rozebranou na prvočinitele, když se ještě hýbe?) nebo o lidech (domorodcích). A to je právě to, na co člověka výše zmiňovaný oficiální popis nepřipraví - domorodci, "odporní kanibalové”, jsou v podstatě úplně mírumilovní a byli by i přátelští, kdyby se k ním ovšem filmaři nechovali jako k věcem. Už Alanův přístup "Hele, domorodci! Střelím jednoho z nich do nohy, to ho zpomalí, a my ho pak budeme moct pohodlně sledovat do jeho vesnice” je docela znervózňující, ale to pořád ještě nic není.

Pravá jatka začnou, až když Alan a spol. naráží na domorodou vesnici. Je libo zastřelit z těsné blízkosti prase? Jistě! Jak bychom ještě upoutali pozornost našich diváků? Co takhle zahnat všechny domorodce do jedné chýše, zapálit ji, a pak s puškou hlídat východy, aby nikdo nemohl ven? Jé, tady jsme si chytli domorodku, to si pěkně užijeme! Tady už se Faye postaví jednoznačně proti, nesmíte si ovšem myslet, že by to snad bylo z humanismu - prostě se ji nelíbí, že její milenec "to chce dělat s opicí, vždyť smrdí!”. A kromě toho, proč plýtvat posledními metry filmu na materiál, který stejně nebude možné použít...

Samozřejmě, svůj nárok na brutalitu, nebo přesněji na to, co my z našeho "civilizovaného” pohledu jako brutální vnímáme, mají i domorodci: Poprava cizoložné ženy a jejího novorozeněte, opičí hostina nebo naražení provinilé ženy na kůl také nejsou zrovna příjemné radovánky. Jenže narozdíl od řádění filmařů mají v domorodé kultuře svůj jasný důvod, jasný význam, nejde jen o uspokojení touhy po krvi a slávě.

Přes všechny zrůdnosti, které Alan a spol. produkují, přes veškeré volání zdravého rozumu, tým pokračuje dál do džungle. Ať nás to třeba stojí život, hlavně když se skrz náš šokující dokument staneme slavnými. Co na tom, že na nás naštvaní domorodci začínají útočit! Co na tom, že už jsme jen tři, protože Jacka dostali! Toho je naopak třeba využít, který filmařský tým má záběry, jak si jednoho z jeho členů kmen kanibalů připravuje k večeři. Chudák Faye, je to sice moje holka, ale důležitější než její život je přece šokující dokument, tak co bychom ji osvobozovali... Konec už známe.

Nemám rád, když se horroroví fanatici snaží povýšit žánr točený pro zábavu na něco většího tím, že v něm hledají všechna možná i nemožná poselství (Dawn of thé Dead jakožto kritika sociálních poměrů v USA? Proboha, na co si to zombie-blázni hrajou???). Musím ale připustit, že u C.H. to není až tak úplný nesmysl: Celým filmem se naprosto evidentně prolíná myšlenka, kterou profesor Monroe na úplném konci vtělí do slov: "Kdo je tu vlastně ten primitiv?” Jsou to domorodí kanibalové, obecně uznávané symboly primitivismu? Nebo jsme to my, producentni i konzumenti filmových krutostí, jejichž jediným motivem je zavrhlá zábava? Tak, jak je Cannibal Holocaust stavěn, je odpověď naprosto jasná... Stejně jako je evidentní skutečnost, že uvedené perfektně padne i na samotný C.H...

Když pomineme příběh, exceluje Cannibal Holocaust hlavně v provedení. Ne v technické kvalitě, ta není nic moc (což je částečně poplatné i době vzniku), ale v jeho působivosti; dost možná jde o vůbec nejpůsobivěji natočený film, jaký jsem kdy viděl. Zejména druhá část filmu vypadá naprosto autenticky, kam se hrabě i většina přímých přenosů. Také efekty jsou úžasné, a to nejen na svou dobu; není to žádný laciný počítačem generovaný šunt, ale poctivá práce, a to vynikající poctivá práce (za pozornost stojí zejména tělo nabodnuté na kůl). Pouze scény, ve kterých se lidé mají rozpárávat, vypadají velmi uměle. Nejreálnější jsou ovšem ty části filmu, kde se provozuje násilí na zvířatech (mravenečník, želva, prase, opice). To totiž vůbec nejsou efekty, ale bohužel skutečná zmasakrovaná zvířata. To je největší černá skvrna na celém filmu. Není divu, že se kvůli tomu musel režisér Deodato obhajovat před soudem, neúspěšně - dostal čtyři měsíce podmíněně, a před větším trestem ho zachránilo jen to, že všechny údajně zabité protagonisty dokázal dostat živé a zdravé před soud... (Ostatně, když přijel Deodato na první promítání do Kolumbie, kde se značná část filmu natáčela, jen těsně ušel lynčování, když dav došel k závěru, že režisér v zájmu snížení nákladů zmasakrování domorodců nedělal pomoci triků, ale natvrdo...)

Jako zanícený posluchač soundtracků nemůžu opominout ani hudbu, jejíž hlavní motiv k filmu zdánlivě nesedne, ale o to účinněji podbarvuje brutální scény.

Nejsem si jistý, jestli vám můžu Cannibal Holocaust doporučit, to vraždění zvířat je opravdu hodně alarmující. Také potrestání filmařů na konci se mi zdálo až přehnaně uspěchané a mírumilovné, zasloužili by si mnohem větší a delší agónii. Ale pokud si myslíte, že se přes tyto výhrady dokážete přenést, je film fascinující. Je nesmírně působivý, a člověk se ani teď neubrání údivu nad jeho trikovou stránkou. Jen shánění asi bude poněkud obtížnější, a nepůjde o nejlacinější záležitost (nejlevnější, co jsem viděl, bylo 14 GBP, běžná cena je od 20 GBP ve specializovaných anglických obchodech až po 60 USD v amerických). Já jsem měl kliku, DVD se mi podařilo získat podstatně levněji na Ebayi; až si jednou pořídím DVD mechaniku, tak sem napíšu, jaké jsou ty bonusy, co by na něm měly být... :-)

Nejpůsobivější (a také nejodpornější) scéna: Jednoznačně rozřezání želvy. Něco takového je snad lepší nevidět.

Screenshot 1Screenshot 2Screenshot 3Screenshot 4Screenshot 5Screenshot 6Screenshot 7Screenshot 8Screenshot 9Screenshot 10

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář