Ztracený Ježíšův hrob?

8. listopad 2009 | 12.10 |

 Ztracený Ježíšův hrob?
Analýza kamenných schránek na kosterní pozůstatky, které pochází z 2000 let staré hrobky v Jeruzalému z lokality Talpiot, vydává souvislosti, které naznačují, že by mohlo jít o ostatky Ježíše z Nazaretu a jeho rodiny.


Fotografie hrobky objevené v Jeruzalému ve čtvrti Talpiot (Credit: Amos Kloner)

Dokument společnosti Discovery Chanel nazvaný "Ztracený hrob Ježíše" od Jamese Camerona  a Simcha Jacobovice  odhaluje něco, co je možná největší archeologický nález všech dob. Snímek ukazuje nový pohled odborníků na aramejské písmo, výsledky DNA analýzy a statistické posouzení nálezu.

Izraelský archeolog profesor Amos Kloner si ale nemyslí, že by šlo ohrob Ježíšovy rodiny.


Premiera snímku bude v neděli 4. března  a bude jakýmsi investigativním pátráním po identitě a souvislostech deseti schránek na ostatky, které byly objeveny již před 25 lety, ale které nikdy nebyly posuzovány v tak přesvědčivých souvislostech. Vydavatelství Harper SanFrancisco uvádí na trh knihu "Hrobka Ježíšovy rodiny". Prvním autorem je Izraelec žijící v Kanadě Simcha Jacobovici,druhým je Charles Pellegrino.

Hrobka z Talpiotu původně obsahovala 10 uren. Devět z nich je v izraelských sbírkách. Šest z těchto pískovcových schránek je označeno jako díla pocházející z prvního století, z oblasti Jeruzaléma. Tyto schránky nesou jména, která jsou zmiňována v evangeliích. Jde o pasáže se jmény: "Ježíš, syn Josefa," "Marie," "Matouš," "Josef"  "Juda syn Ježíše."

Schránka s nápisem Marie


Všechny nápisy jsou hebrejské či aramejské, jen na jedné schránce je řecky napsáno "Mariamene e Mara " což by měla být Máří Magdalena. V případě jména Juda by mělo jít o jejich syna.

Josef


Izraelský archeolog Amos Kloner, který byl při odkrývání hrobky v roce 1980, si nemyslí, že by šlo o nález Ježíšova hrobu. Podle něj je nepravděpodobné, že by Ježíš a jeho příbuzní měli rodinnou hrobku. Navíc prý v té době šlo o běžná jména, která mohou náležet někomu jinému.

Ze statistické studie, kterou si nechali zastánci pravosti Ježíšova hrobu udělat a kterou prováděl profesor matematiky na Torontské univerzitě Andrey Feuerverger vyplývá, že pravděpodobnost, že by celá rodina měla shodná jména s jinou rodinou té doby, je v rozmezí jedna ku stu až jedna ku tisíci.

Kosterní pozůstatky krátce po objevení hrobky v roce 1980 bohužel pohřbila skupina ortodoxních Židů neznámo kde. Vědci doufají, že by se i na dně schránek mohly zachovat zbytky DNA, ze kterých by šlo získat další údaje o příbuznosti,....  

I když většina archeologů je k interpretaci nálezů skeptická, izraelské úřady přesto hodlají hrobku na předměstí Talpiot zpřístupnit.

Juda syn Ježíše

Jeruzalém tak bude mít další atrakci pro turisty. Problémem je, že se hrobka nyní nachází pod dvěma domy a že si to vyžádá některé obyvatele vystěhovat.

Video s vyjádřením Jamese Camerona (Reuters)





Schránka














Schránky Ježíše a Máří Magdalény v New Yorku (Reuters)




hrob


















Údajná hrobka svaté rodiny. Interaktivní procházka hrobkou a rozluštěná jména.

 Archeologové údajně našli hrob židovského krále Heroda Velikého
Mnozí jej známe jen díky jedné větičce v Matoušově evangeliu. Podle biblického příběhu nechal Herodes v Betlémě a v jeho okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, neboť se zalekl proroctví o narození nového krále. Jeho hrob se má nacházet 12 kilometrů jižně od Jeruzaléma v pevnosti Herodium.


Pevnost Herodium je zbudována na umělém pahorku, který je 12 km jižně od Jeruzaléma a 4 km jihovýchodně od Betléma. Herodium sloužilo vladaři i jako letní sídlo.

Kdo byl židovský král?
I když důkazy o tom, že by Herodes nechal vraždit neviňátka nemáme, nic to nezmění na faktu, že to byl kruťas. Víme to proto, protože vraždy a popravy, k nimž dal rozkaz, zaznamenal historik Joseph Flavius.


 

Většinu toho, co dnes můžeme v Herodiu obdivovat, odkryli v letech 1956 – 1962 františkánští mniši.

Herodes se stal vládcem Judeje, ale sám Žid nebyl. Byl Idumejec. Idumejci nebyl židovský národ, byli však zhruba sto let před Kristem přinuceni konvertovat k judaismu a museli se nechat obřezat.

Židé se na Idumejce dívali spatra a neopovažovali je za sobě rovné. Když byl Herodes římským císařem jmenován králem Judeje, zvedla se proti němu vlna odporu. Musel své království dobýt a to na úkor moci Hasmoneovců. Tehdy se to dělalo vyvražděním. Když Herodes potřeboval, aby jeho vládě dodal zdání legitimity sňatek s Židovkou, neváhal. Vyhnal svou manželku Doris i jejího syna Antipatera a vzal si židovskou princeznu Mariamne. Svatba byla v roce 32 před Kristem. Nijak mu nevadilo, že je z rodu Hasmoneovců. Zato Mariamne vadilo, že jí nechal vyvraždit půl rodiny a tak si král sňatkem zadělal na problémy. Herodes Mariamne miloval, o tom není pochyb, nechal razit mince s jejím portrétem, pojmenoval po ní velké věci jako například věž,...

"Je lépe být nenáviděn než litován".
Herodes

Jenže už tehdy asi platilo, že hodně žen na jednom místě znamená potíže a tak intriky mezi Matkou Heroda, Herodovou sestrou a jeho židovskou manželkou Mariamne, se staly realitou, zvláště když se do toho ještě montovala matka Mariamne Alexandra, kterou ani masakr rodiny neodradil od mocenských choutek a kula proti svému zeti pikle. Ani Herodes nezahálel a zřejmě to byl on, kdo nechal utopit v bazénku velekněze. Smůla byla v tom, že jím nebyl nikdo jiný než bratr jeho ženy Mariamne. Napětí v paláci houstlo.

Izraelské úřady začaly s archeologickým průzkumem až v roce 1972. Krátce poté, co toto území dobyli v šestidenní válce.

Mariamne sice porodila Herodovi dva syny (Alexandra a Aristobula)  a dvě dcery  (Salampsio a Kypru), ale to nebránilo Mariamnině matce Alexandře, aby napsala dopis Kleopatře. V něm na Heroda "práskla", že zosnoval utopení Mariamnina bratra. Markus Antonius si ho povolal, aby mu vše vysvětlil. Herodes uposlechl a odjel. Svojí ženu nechal pod dozorem svého bratra jménem Joseph. Ten dostal pokyn, že pokud se z jednání nevrátí živ, má Mariamne zabít. Pomyšlení, že by se jí dotýkal jiný muž, bylo pro něj nemyslitelné.

rekonstrukce

Ale jak už to v palácích chodí, nic se tam neutají. A i když se Herodes v pořádku vrátil, manželka už s ním odmítala sdílet lože. Kdo ví, jak to bylo ale Herodes zřejmě uvěřil, že mu manželka byla s Josephem nevěrná a tak nechal svého bratra popravit. Manželce odpustil. Paranoia ale postupovala a zanedlouho uvěřil, že ho žena podvádí s jiným mužem jménem Sohemus. Tentokrát už nechal popravit oba.


Herodes měl strach o svůj trůn. Ponechme stranou zda byl kvůli intrikám opodstatněný, nebo ne. Faktem je, že nechat popravit 3 nejstarší syny (Alexandra, Aristobúla) a pár dní před svou smrtí i svého nejstaršího syna Antipatera. Ten zřejmě doplatil na svojí nedočkavost. Herodes trpěl velikými bolestmi a pokusil se o sebevraždu. Pokus se mu nezdařil, nicméně fáma, že je mrtev se, se rozkřikla. Jeho syn Antipater, vězněný v Jerichu, chtěl podplatit strážce, aby ho pustili na svobodu. Strážci byli neúplatní a nahlásili to. Podle historika Flavia "na smrt nemocný král (Herodes) se na lůžku vzepřel na loktech a přikázal Antipatera bez okolků popravit." Historik Flavius dokonce píše, že Herodes před smrtí radil své sestře Salomé, co má udělat.  "Dej na závodní dráze v Jerichu shromáždit všechny Židy (mělo jít o 15 000 osob). Až se shromáždí, nech dráhu uzavřít a střežit lučištníky. Poté co umřu, necháš je postřílet. V mé říši nesmí být ani jediné rodiny, která by někoho neoplakávala. Potom i po mé smrti zazní v celé zemi pláč a žalozpěvy." Salome ho neposlechla a masakru zabránila.

Jiný pohled

Ehud Necer na tiskové konferenci, kterou uspořádal na Hebrejské univerzitě a na které objev představil veřejnosti.

Herodes nebyl jen tak obyčejný král, jeho přízvisko Veliký mu náleží právem. Byl to významnou osobností. Vládl 36 let! To bylo v jeho době neskutečně dlouho. Jeho říše také byla ohromná, v dějinách jeho lidu hned druhá po říši Davidově. Dnešní terminologií řečeno, byl také velmi obratným mezinárodním politikem. Ze všech šarvátek zdárně vyvázl a vyšel z nich ještě mocnější, než byl předtím. Choval se jako osvícený vladař - stavěl nová a krásná města, dbal o jejich infrastrukturu. Aby lid jeho země byl v bezpečí, zbudoval okolo své říše opěrný systém nedobytných pevností.  Jednou z nich je pevnost Herodium. Tam nyní archeologové našli jeho hrob.

Mince, na kterých milující Herodes nechal razit portrét manželky Mariamne.


Herodium (Herodion, Herodeum)
Herodes založil tuto pevnost na západním břehu Jordánu okolo roku 23 před naším letopočtem. Nachází se přibližně 12 kilometrů jižně od Jeruzaléma a čtyři kilometry jihovýchodně od Betléma. Pevnost je postavena na pro tento účel uměle navršeném kuželovitém kopci. Ten je tak velký, že na něm mohl vyrůst opevněný palác se strážními věžemi. Opevněná horní část byla využívána v dobách války. Pro čas míru a k rekreaci byl zbudován komplex na úpatí kopce. Šlo o jakési palácové městečko známé jako "Dolní Herodium". Kromě budov zde byla jezírka, zahrady, sklady a stáje pro zvířata.
Po smrti Heroda obýval Herodium jeho syn a římští prefekti. Na čas Herodium ovládli také židovští vzbouřenci (vzpoura proti Římu). Herodium se stalo jejich poslední baštou, než je Římani znovu obsadili. Římané se pevnosti zmocnili v roce 71 našeho letopočtu, rok poté, co zničili druhý židovský chrám v Jeruzalémě. V 5. století našeho letopočtu se Herodium stalo domovem byzantským mnichům. Nakonec tam nějaký čas žili malomocní. V 7. století po Kristu už bylo místo zcela opuštěno.


Hrob

Hrob Heroda byl podle Flavia v době pohřbu pokryt pravým zlatem a purpurem. (Credit: Hebrew University of Jerusalem)

Hrob objevil profesor Hebrejské univerzity Ehud Necer, jenž je považován za experta na Heroda a který po hrobu židovského krále v pevnosti pátrá již od roku 1972.To, co Necerův tým označil za místo posledního spočinutí krále Heroda je hrob dlouhý asi 2,5 metru. Objevili jej v lokalitě zvané letní sídlo. To, že hrob patřil Herodovi, nasvědčuje bohaté zdobení vápencového sarkofágu. Sarkofág je sice poničen, ale na úlomcích jsou patrné rozety. Necer to komentuje slovy: "Není to sarkofág, který byl tehdy běžně k vidění v ulicích nebo který si mohl v té době každý dovolit." Takové sarkofágy existují jen asi jeden, nebo dva. Místo jeho odpočinku došlo úhony nejspíš při povstání Židů, kteří se proti Římu a potažmo i jejímu přívrženci, v letech 66 až 72 našeho letopočtu vzbouřili.


 

Stephen Pfann, archeolog University of the HolyLand: "Teď už jen najít jeho jméno".

Určitým vodítkem, které Necerovi pomohlo hrob najít bylo schodiště. Jde totiž o monumentální schodiště, takové, jaké se postavilo kvůli něčemu, jako je královské pohřební procesí. Jde o schodiště, které bylo vystavěno jen pro tento pohřeb. V tom, že tomu tak opravdu je, badatele utvrdilo líčení historika Flavia. Ten detailně popsal pohřební procesí z města Jericha, jehož se účastnily stovky herodových sloužících a přívrženců. U hrobu pak měli stát synové a příbuzní a čestnou stráž v plné zbroji drželi Thrákové, Germáni a Galové. 

S ohledem na Flaviův popis pohřebního průvodu historikové dlouho předpokládali, že hrob tohoto krále se nachází v Herodiu. Také proto, že se zachoval záznam, že Herodes si přál zde být pochován, se celá desetiletí archeologové snažili jeho hrob najít. Marně. Necer se však při své práci zaměřil na jinou část komplexu než jeho předchůdci a to mu zajistilo úspěch.

Uznávaný archeolog Stephen Pfann (University of  the HolyLand), který se vykopávek neúčastnil, označil objev za "zásadní" a podotkl, že vše nasvědčuje tomu, že hrob skutečně náleží Herodovi. Zároveň ale upozorňuje, že  pokud si chceme být jisti, je třeba najít nápis s Herodovým jménem.

Zahubila kometa předchůdce indiánů?

Před 12 900 lety se v zemské atmosféře kdesi nad Kanadou rozpadla a explodoval velká kometa. Rozsáhlá území Severní Ameriky zachvátil požár, vše bylo pokryto troskami exploze a popelem. Vyspělá kultura předchůdců indiánů dnes nazývaná Clovis spěla rychle ke svému úpadku.


Umělecká kresba impaktu tělesa do oblasti poloostrova Yucatán, který je spojován s vymíráním na konci křídy před 65 milióny lety. Kredit – Don Davis, NASA

Za tímto scénářem stojí rozsáhlý výzkum týmu 25 vědců z různých oborů, jehož výsledky byly představeny na konferenci American Geophysical Union v mexickém Acapulco.

V historii naší planety došlo mnohokrát k masovému vymírání živočišných i rostlinných druhů. A nejednou za to byly pravděpodobně zodpovědné dopady kosmických těles. Asi každý čtenář si v této souvislosti vybaví už takřka "zprofanovaný" případ vyhynutí dinosaurů a dalších druhů na konci křídy před 65 milióny let. To ovšem není jediná podobná událost. Zatímco někteří vědci horlivě hledají krátery a další důkazy pro kosmické katastrofy při sebemenší změně klimatu v historii, jiní se těmto snahám úpěnlivě brání. Ohledně řady takovýchto událostí tak panují mezi vědeckou komunitou spory.

Ostatně to potvrdil i jeden z odpůrců podobných teorií geolog Michael Oskin (University of North Carolina, Chapel Hill) v reakci na právě zveřejněné výsledky výzkumu. "V tomto oboru panuje tendence označit každý kruhový útvar jako kráter." Nicméně v tomto případě se zdá, že příznivci teorie zásahu kosmickým tělesem mají pro její podporu celou řadu důkazů. Geochemik z University of Orchester, New York Asish Basu je naopak přesvědčen, že použité metody jsou správné a důkazy pro explozi kosmického tělesa přesvědčivé.

Dopad 50km asteroidu by velmi efektivně sterilizoval celou planetu. Kredit – Don Davis, NASA

Každopádně je jasné, že v období zhruba před 12 900 lety došlo k náhlé změně klimatu na severní polokouli. Toto období ochlazení se nazývá mladší dryas a trvalo asi 1300 let. Pravděpodobnou příčinou bylo náhlé uvolnění obrovského množství sladké vody na východě Severní Ameriky, která se dostala do Atlantiku. Dnešní odhady hovoří o 9500 kilometrech krychlových vody, které změnily salinitu oceánu, což vedlo k pozastavení Golfského proudu.

Nyní se tedy objevila teorie, podle které za tuto náhlou událost mohl dopad kosmického tělesa. Obrovská exploze komety nad územím dnešní Kanady destabilizovala kontinentální ledovou pokrývku, ve které se následně vytvořila řada kanálů, jimiž mohla sladká voda proudit do oceánu. Navíc prach a trosky exploze pokryly led, což vedlo k větší absorpci slunečního záření a následné rychlejší tání. "Domníváme se, že toto proudění vody z ledovcových jezer a z dočasně roztáté ledové pokrývky bylo důsledkem mimozemského impaktu," říká Jim Kenneth, oceánograf z University of California, Berkeley.

Zvětšit obrázek
Slavná kometa Hale-Bopp, která na noční obloze zazářila v roce 1997. Kredit – Wally Pacholka

Důkazů pro toto tvrzení je hned několik, což zvyšuje důvěru v myšlenku impaktu kosmického tělesa. Vědci je nalezli v geologických vrstvách odpovídajících příslušnému období. Jedná se například o nanodiamanty, které jsou obvykle nalézány pouze v meteoritech, či uhlíkaté molekuly tvaru klícky, ve které jsou "uvězněny" vzácné izotopy jako hélium-3. To je mnohem více zastoupeno mimo naší planetu než přímo na ní. Ostatně jak říká vedoucí týmu Richard Firestone, chemik z Lawrence Berkeley National Laboratory: "Pro tyto jednotlivé objevy můžete podat i jiná vysvětlení. Přijmeme-li je ale společně, je téměř jasné, že se zde došlo k impaktu."

Navíc geoložka Luanne Becker (University of California, Santa Barbara) nalezla hned na třech různých místech důkazy pro ničivé požáry – jedná se o polycyklické aromatické uhlovodíky. Podle členů týmu zachvátily po explozi komety rozsáhlá území Severní Ameriky obrovské požáry, které vyhubily celé populace živočichů.

Kamenný hrot oštěpu civilizace Clovis. Kredit – encarta.msn.com

Místo, kde přesně došlo k rozpadu komety, je těžké přesněji určit. Nicméně z četnosti trosek exploze je zřejmé, že se tak stalo na severu kontinentu, snad v oblasti dnešního Ontaria či na Hudsonovým zálivem. Žádný kráter nalezen nebyl, což společně s nepřítomností prvků jako je iridium – jehož výskyt je charakteristický pro dopady asteroidů – vede vědce k domněnce, že se opravdu jednalo o kometu. Pokud případně přesto některé její fragmenty dosáhly zemského povrchu, dopadly na 3 kilometry silnou vrstvu ledu. Takto vzniklý ledový kráter později jednoduše roztál.

V období před 13 milénii rozkvétala na území dnešních Spojených států civilizace dnes označovaná jak Clovis podle místa archeologických nálezů. Tito lidé vyráběli kvalitní kamenné nástroje, pomocí nichž lovili divokou zvěř. Podle většiny teorií jsou považováni za první obyvatele Ameriky, kam se dostali z Asie překročením zamrzlého Beringova průlivu.

Tato civilizace ovšem poměrně náhle upadá právě ve zmiňovaném období. Až dosud se zdálo, že jednoduše vyhubili příliš mnoho živočichů a následně se nebyli schopni uživit. Nyní ale tedy přichází alternativní a poměrně silně podpořená teorie, podle které se společně s mnoha živočišnými i rostlinnými druhy stali oběťmi kosmické srážky, jejíž důsledky náhle a významně pozměnily jejich životní podmínky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.67 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře