ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY

14. listopad 2009 | 11.22 |
› 

ÚSTAVA  ČESKÉ REPUBLIKY

Zákon 1/1993 Sb.ze dne 16. prosince 1992, změny 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb.

Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:

PREAMBULE

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

v čase obnovy samostatného českého státu,

věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,

odhodláni  budovat,  chránit  a  rozvíjet  Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných  občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako  svobodný a  demokratický stát,  založený na  úctě k  lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií,

odhodláni  společně  střežit  a  rozvíjet  zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,

odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,

prostřednictvím  svých svobodně  zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

HLAVA PRVNÍ

Základní ustanovení

Čl.

1

(1) Česká  republika je  svrchovaný, jednotný  a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

(2) Česká republika dodržuje  závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

Čl.2

(1) Lid   je  zdrojem   veškeré  státní   moci;  vykonává  ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

(2) Ústavní zákon může stanovit,  kdy lid vykonává státní moc přímo.

(3) Státní moc slouží všem občanům  a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Čl.3

Součástí  ústavního   pořádku  České  republiky   je  Listina základních práv a svobod.

Čl.4

Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Čl.5

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži   politických   stran   respektujících  základní demokratické principy  a  odmítajících  násilí  jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Čl.6

Politická  rozhodnutí  vycházejí  z  vůle  většiny  vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.

Čl.7

Stát  dbá  o  šetrné  využívání  přírodních  zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

Čl.8

Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.

Čl.9

(1) Ústava  může  být  doplňována  či  měněna pouze ústavními zákony.

(2) Změna  podstatných  náležitostí  demokratického  právního státu je nepřípustná.

(3) Výkladem  právních norem  nelze oprávnit  odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

                               Čl.10

Vyhlášené  mezinárodní  smlouvy,  k  jejichž  ratifikaci  dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního  řádu;  stanoví-li  mezinárodní  smlouva  něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

 Čl.10a

(1) Mezinárodní  smlouvou mohou být  některé pravomoci orgánů České  republiky   přeneseny   na   mezinárodní  organizaci  nebo instituci.

(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy  uvedené v odstavci 1 je třeba  souhlasu  Parlamentu,   nestanoví-li  ústavní   zákon,  že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

Čl.10b

(1) Vláda pravidelně a  předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími  z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.

(2) Komory   Parlamentu   se    vyjadřují   k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.

(3) Zákon o  zásadách jednání a styku obou  komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.

Čl.11

Území  České  republiky  tvoří  nedílný  celek,  jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.

Čl.12

(1) Nabývání a  pozbývání státního občanství  České republiky stanoví zákon.

(2) Nikdo   nemůže  být   proti  své   vůli  zbaven  státního občanství.

Čl.13

Hlavním městem České republiky je Praha.

Čl.14

(1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy,  státní vlajka,  vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

(2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.

HLAVA DRUHÁ

Moc zákonodárná

Čl.15

(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.

(2) Parlament  je  tvořen  dvěma  komorami,  a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Čl.16

(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.

(2) Senát  má 81  senátorů, kteří  jsou voleni  na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.

Čl.17

(1) Volby  do  obou  komor  se  konají  ve  lhůtě  počínající třicátým dnem před uplynutím volebního  období a končící dnem jeho uplynutí.

(2) Byla-li Poslanecká  sněmovna rozpuštěna, konají  se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.

Čl.18

(1) Volby do Poslanecké sněmovny  se konají tajným hlasováním na základě  všeobecného, rovného a přímého  volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení.

(2) Volby do  Senátu se konají  tajným hlasováním na  základě všeobecného,  rovného  a  přímého  volebního  práva,  podle  zásad většinového systému.

(3) Právo volit má každý  občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.

Čl.19

(1) Do Poslanecké sněmovny může  být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.

(2) Do Senátu  může být zvolen  každý občan České  republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.

(3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.

Čl.20

Další  podmínky výkonu  volebního práva,  organizaci voleb  a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.

Čl.21

Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.

Čl.22

(1) S  funkcí poslance  nebo senátora  je neslučitelný  výkon úřadu prezidenta  republiky, funkce soudce  a další funkce,  které stanoví zákon.

(2) Dnem, kdy se poslanec  nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem,  kdy se ujal funkce soudce  nebo jiné funkce neslučitelné s  funkcí poslance nebo senátora,  zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.

Čl.23

(1) Poslanec složí slib na  první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.

(2) Senátor  složí  slib  na  první  schůzi  Senátu, které se zúčastní.

(3) Slib  poslance  a  senátora  zní:  "Slibuji věrnost České republice.  Slibuji,  že  budu  zachovávat  její  Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj  mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Čl.24

Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory,  jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.

Čl.25

Mandát poslance nebo senátora zaniká

a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,

b) uplynutím volebního období,

c) vzdáním se mandátu,

d) ztrátou volitelnosti,

e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,

f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.

Čl.26

Poslanci a  senátoři vykonávají svůj mandát  osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

Čl.27

(1) Poslance  ani senátora  nelze postihnout  pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.

(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich  orgánech nelze  poslance nebo  senátora trestně  stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá  jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.

(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

(4) Poslance ani  senátora nelze trestně  stíhat bez souhlasu komory,  jejímž je  členem. Odepře-li  komora souhlas,  je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(5) Poslance  nebo senátora  lze zadržet,  jen byl-li dopaden při spáchání trestného  činu nebo  bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení  ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je  zadržený členem;  nedá-li  předseda  komory  do  24 hodin  od zadržení souhlas k odevzdání  zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen  ho  propustit. Na  své  první  následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Čl.28

Poslanec   i   senátor   má   právo   odepřít   svědectví   o skutečnostech,  které se  dozvěděl v  souvislosti s  výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.

Čl.29

(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává   předsedu  a místopředsedy Poslanecké sněmovny.

(2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.

Čl.30

     (1) Pro  vyšetření  věci   veřejného  zájmu  může  Poslanecká sněmovna zřídit  vyšetřovací komisi, navrhne-li  to nejméně pětina poslanců.

     (2) Řízení před komisí upraví zákon.

Čl.31

(1) Komory zřizují jako své orgány výbory a komise.

(2) Činnost výborů a komisí upraví zákon.

Čl.32

Poslanec  nebo senátor,  který  je  členem vlády,  nemůže být předsedou  či místopředsedou  Poslanecké sněmovny  nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.

Čl.33

(1) Dojde-li  k  rozpuštění   Poslanecké  sněmovny,  přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.

(2) Senátu  však  nepřísluší  přijímat  zákonné  opatření  ve věcech Ústavy,  státního  rozpočtu,  státního  závěrečného  účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.

(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.

(4) Zákonné  opatření  Senátu   podepisuje  předseda  Senátu, prezident  republiky a  předseda vlády;  vyhlašuje se  stejně jako zákony.

(5) Zákonné  opatření Senátu  musí být  schváleno Poslaneckou sněmovnou  na  její  první   schůzi.  Neschválí-li  je  Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.

Čl.34

(1) Zasedání komor  jsou stálá. Zasedání  Poslanecké sněmovny svolává  prezident  republiky  tak,  aby  bylo zahájeno nejpozději třicátý  den po  dni voleb;  neučiní-li tak,  sejde se  Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.

(2) Zasedání  komory  může  být  usnesením přerušeno. Celková doba, po  kterou  může  být  zasedání  přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v roce.

(3) V  době  přerušení   zasedání  může  předseda  Poslanecké sněmovny  nebo  Senátu  svolat  komoru  ke  schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy, požádá-li  jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně pětina členů komory.

(4) Zasedání  Poslanecké  sněmovny   končí  uplynutím  jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.

Čl.35

(1) Poslaneckou sněmovnu může  rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila  důvěru nově jmenované vládě,   jejíž  předseda byl  prezidentem republiky  jmenován na návrh   předsedy Poslanecké sněmovny,

b) Poslanecká  sněmovna  se  neusnese  do  tří  měsíců o vládním   návrhu  zákona,  s  jehož  projednáním  spojila  vláda otázku  důvěry,

c) zasedání  Poslanecké sněmovny  bylo přerušeno  po dobu delší,  než je přípustné,

d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá  se usnášet, ačkoliv nebylo  její zasedání přerušeno a ačkoliv  byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

(2) Poslaneckou  sněmovnu  nelze  rozpustit  tři  měsíce před skončením jejího volebního období.

Čl.36

Schůze komor  jsou veřejné. Veřejnost může  být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.

Čl.37

(1) Společnou   schůzi  komor   svolává  předseda  Poslanecké sněmovny.

(2) Pro  jednání  společné  schůze  komor  platí  jednací řád Poslanecké sněmovny.

Čl.38

(1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

(2) Člen  vlády  je  povinen  osobně  se  dostavit  do schůze Poslanecké  sněmovny  na  základě  jejího  usnesení.  To platí i o schůzi výboru,  komise nebo vyšetřovací  komise, kde však  se člen vlády může dát zastupovat svým  náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast.

Čl.39

(1) Komory jsou  způsobilé se usnášet  za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.

(2) K přijetí usnesení komory  je třeba souhlasu nadpoloviční většiny  přítomných  poslanců  nebo  senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.

(3) K  přijetí  usnesení  o  vyhlášení  válečného  stavu  a k přijetí  usnesení  o  souhlasu  s  vysláním  ozbrojených sil České republiky mimo  území České republiky  nebo s pobytem  ozbrojených sil jiných států  na území   České republiky,  jakož i  k přijetí usnesení   o  účasti   České  republiky   v  obranných   systémech mezinárodní organizace,  jíž je Česká  republika členem, je  třeba souhlasu nadpoloviční  většiny   všech  poslanců  a  nadpoloviční většiny všech senátorů.

(4) K  přijetí  ústavního  zákona  a  souhlasu  k ratifikaci mezinárodní smlouvy  uvedené v čl.  10a odst. 1  je třeba souhlasu třípětinové   většiny   všech   poslanců   a  třípětinové  většiny přítomných senátorů.

Čl.40

K  přijetí volebního  zákona a  zákona o  zásadách jednání  a styku obou komor  mezi sebou, jakož i navenek  a zákona o jednacím řádu  Senátu je  třeba, aby  byl schválen  Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Čl.41

(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.

(2) Návrh  zákona  může  podat  poslanec,  skupina  poslanců, Senát, vláda nebo  zastupitelstvo vyššího  územního samosprávného celku.

Čl.42

(1) Návrh  zákona   o  státním  rozpočtu   a  návrh  státního závěrečného účtu podává vláda.

(2) Tyto návrhy  projednává na veřejné  schůzi a usnáší  se o nich jen Poslanecká sněmovna.

Čl.43

(1)  Parlament rozhoduje  o vyhlášení  válečného stavu, je-li Česká republika  napadena,  nebo  je-li  třeba  plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Parlament rozhoduje o  účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.

3) Parlament vyslovuje souhlas

a) s vysláním  ozbrojených sil  České republiky  mimo území  České    republiky,

b) s pobytem   ozbrojených  sil   jiných  států   na  území  České republiky,

nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.

(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o

a) plnění závazků  z mezinárodních smluv  o společné obraně  proti  napadení,

b) účast  na  mírových   operacích  podle  rozhodnutí  mezinárodní organizace, jíž  je Česká republika  členem, a to  se souhlasem  přijímajícího státu,

c) účast   na   záchranných   pracích   při  živelních  pohromách,  průmyslových nebo ekologických haváriích.

(5) Vláda dále rozhoduje

a) o průjezdu  ozbrojených  sil  jiných  států  přes  území  České  republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,

b) o účasti   ozbrojených  sil   České  republiky   na  vojenských  cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.

(6)  O  rozhodnutích  podle  odstavců  4  a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu.  Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.

Čl.44

(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.

(2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti  dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.(3) Vláda  je   oprávněna  žádat,  aby   Poslanecká  sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.

Čl.45

Návrh  zákona,   se  kterým  Poslanecká   sněmovna  vyslovila souhlas,  postoupí  Poslanecká   sněmovna  Senátu  bez  zbytečného odkladu. 

Čl.46

(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení.

(2) Senát  svým usnesením  návrh zákona  schválí nebo zamítne nebo vrátí  Poslanecké  sněmovně  s  pozměňovacími  návrhy  anebo vyjádří vůli nezabývat se jím.

(3) Jestliže  se Senát  nevyjádří ve  lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh zákona přijat.

Čl.47

(1) Jestliže  Senát  návrh  zákona  zamítne,  hlasuje  o  něm Poslanecká  sněmovna znovu.  Návrh zákona  je přijat,  jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.

(2) Jestliže Senát  návrh zákona vrátí  Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy,  hlasuje o něm Poslanecká  sněmovna ve znění schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.

(3) Jestliže  Poslanecká sněmovna  neschválí návrh  zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu  o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh  zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.

(4) Pozměňovací  návrhy nejsou  při projednávání  zamítnutého nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.

Čl.48

Jestliže Senát  vyjádří vůli nezabývat se  návrhem zákona, je tímto usnesením návrh zákona přijat.

Čl.49

K ratifikaci mezinárodních smluv

a) upravujících práva a povinnosti osob,

b) spojeneckých, mírových a jiných politických,

c) z nichž   vzniká   členství   České   republiky  v mezinárodní    organizaci,

d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,

e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Čl.50

(1) Prezident  republiky  má  právo  vrátit  přijatý  zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním  do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.

(2) O  vráceném  zákonu  hlasuje  Poslanecká  sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou  přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném  zákonu nadpoloviční  většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Čl.51

Přijaté  zákony  podepisuje   předseda  Poslanecké  sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.

Čl.52

(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.

(2) Způsob  vyhlášení  zákona  a  mezinárodní smlouvy stanoví zákon.

Čl.53

 (1) Každý  poslanec  má  právo  interpelovat  vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.

(2) Interpelovaní  členové vlády  odpovědí na  interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání.

HLAVA TŘETÍ

Moc výkonná

Prezident republiky

Čl.54

(1) Prezident republiky je hlavou státu.

(2) Prezidenta  republiky volí  Parlament na  společné schůzi obou komor.

(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

Čl.55

Prezident  republiky se  ujímá úřadu  složením slibu. Volební období prezidenta republiky  trvá pět  let a  začíná dnem složení slibu.

Čl.56

Volba  se koná  v posledních  třiceti dnech  volebního období úřadujícího  prezidenta  republiky.  Uvolní-li  se úřad prezidenta republiky, koná se volba do třiceti dnů.

Čl.57

(1) Prezidentem  republiky může  být zvolen  občan, který  je volitelný do Senátu.

(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Čl.58

(1) Navrhovat kandidáta  je oprávněno nejméně  deset poslanců nebo deset senátorů.

(2) Prezidentem  republiky je  zvolen kandidát,  který získal nadpoloviční většinu  hlasů všech poslanců  i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.

(3) Nezíská-li žádný  z kandidátů nadpoloviční  většinu hlasů všech poslanců a  všech senátorů,  koná se  do čtrnácti dnů druhé kolo volby.

(4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů  v  Poslanecké  sněmovně,  a  kandidát,  který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu.

(5) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v  Poslanecké sněmovně, nebo  více kandidátů, kteří  získali stejný nejvyšší  počet hlasů v  Senátu, sečtou se  hlasy odevzdané pro ně v obou komorách.  Do druhého kola postupuje kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů.

(6) Zvolen  je  kandidát,  který  získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i  nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

(7) Nebyl-li prezident  republiky zvolen ani  ve druhém kole, koná se do  čtrnácti dnů třetí kolo volby, v  němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola,  který získal  nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.

(8) Nebyl-li prezident  republiky zvolen ani  ve třetím kole, konají se nové volby.

Čl.59

(1) Prezident   republiky  složí   slib  do   rukou  předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor.

(2) Slib  prezidenta  republiky  zní:  "Slibuji věrnost České republice.  Slibuji,  že  budu  zachovávat  její  Ústavu a zákony. Slibuji na  svou čest, že  svůj úřad budu  zastávat v zájmu  všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Čl.60

Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.

Čl.61

Prezident  republiky  se  může  vzdát  svého  úřadu  do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Čl.62

Prezident republiky

 a) jmenuje  a odvolává  předsedu a  další členy  vlády a  přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,

 b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,

 c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,

 d) pověřuje  vládu,  jejíž  demisi  přijal  nebo  kterou odvolal,  vykonáváním  jejích  funkcí  prozatímně  až  do jmenování nové  vlády,

 e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře