Ohlédnutí za rozhlasovým archivem

22. listopad 2009 | 09.57 |
› 

Ohlédnutí za rozhlasovým archivem 2006

Naďa Reviláková  22.12.2006

Každý pátek od 18 hodin má premiéru historický magazín Zrcadlo. Jeho dnešní podoba však bude jiná, než na jakou jsou pravidelní posluchači zvyklí. Připravili jsme pro vás totiž speciální předvánoční vydání. Vybrali jsme to nejzajímavější, co v roce 2006 zaznělo v rozhlasovém archivu. Tuto rubriku od poloviny července připravoval Petr Mančal a výběr byl skutečně pestrý. Posuďte sami: 

František Křižík: Vzpomínky na Paříž. První ukázka, která zazněla v Zrcadle 21. 7. 2006, obsahovala unikátní záznam Křižíkova hlasu. V nahrávce Křižík vzpomíná na návštěvu Paříže, která pro něj byla velmi inspirativní.

MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/

František Křižík hovoří o návštěvě Paříže v roce 1878
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Občanská válka ve Španělsku.: 22. října 1936 byl v Praze ustanoven Výbor pomoci demokratickému Španělsku a my vám na španělskou občanskou válku přinášíme jednu kuriózní vzpomínku pamětníka. Počátkem 60. let 20. století, kdy zvuková nahrávka vznikla, popsal Bedřich Biheler, jeden ze svědků začátku občanské války ve Španělsku, tehdejší situaci takto:

MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.

keonox.com/flashmp3player/


Vzpomínka na občanskou válku ve Španělsku
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  

Jaroslav Ježek: Hudební skladatel, který by se letos dožil sta let. Z archivního fondu ČRo zazní jediná nahrávka hlasu Jaroslava Ježka z roku 1936, kde mluví o ničem jiném než o svém oblíbeném jazzu.

MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/

Jaroslav Ježek hovoří o jazzu
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM  
Norimberský proces - Autor: U.S. National Archives
Norimberský proces
Autor:    U.S. National Archives  

Norimberský proces.: 20. 11. 1946 - 1. 10. 1946. Norimberský proces, tak se do historie zapsal mezinárodní soudní proces, který měl potrestat válečné zločince z 2. světové války. Ukázka vznikla 15 let po procesu.

MP3 Flash player. Credits, license, contact examples: http://pyg.keonox.com/flashmp3player/

Ukázka z pořadu o Norimberském procesu
DOWNLOAD (STÁHNOUT) |  STREAM 

Milostpaní Marta - soudružka Gottwaldová

Když se stala první dámou, i v nejžhavějších vedrech se objevovala s kožešinkou kolem krku. Byl to pro ni symbol luxusu a elegance a zároveň znak jejího privilegovaného společenského postavení. Ta důsledně nošená nezbytnost zviditelňovala její touhu být někdo, zároveň ovšem velmi nelichotivě dokumentovala povrchnost a obhroublou neotesanost své majitelky.

Pozdější Marta Gottwaldová se narodila 17. září roku 1899 jako Marie Holubová. Měla, stejně jako její budoucí manžel Klement Gottwald, nemanželský původ, v té době velký společenský handicap. Toto obapolné stigma stejně jako tvrdé sociální podmínky, z nichž pozdější dělnický prezidentský pár pocházel, bylo zřejmě pilířem jejich vztahu.

Marta byla na rozdíl od ambiciózního, pracovitého samouka Klementa poněkud líná. Ani svoje vyučení na číšnici nedotáhla do konce. Měla ráda svůj klid a pohodlí. Seznámili se někdy v roce 1919, tedy v době, kdy byl Gottwald na vojně. A právě tehdy mu živočišná Marta – v té době údajně pohledná a vnadná – padla do oka. Na podzim 1919 otěhotněla a v srpnu se jim narodila dcera Marta. I ona přišla na svět s puncem nemanželského dítěte.

Několik let žily obě Marty samy, Klement se k nim navrátil až v polovině dvacátých let. A v roce 1928 si svou Martu – Marii vzal za zákonitou manželku. Pokud máme věřit zlým jazykům, značnou roli v tom sehrál i nátlak jeho soudruhů z komunistické strany. Asi to nebyl nijak idylický život, neustálé stěhování, nepříliš peněz, navíc Gottwald patřil ke sledovaným osobám a stále mu hrozilo vězení.

V roce 1934 manželé utíkají do Moskvy. Tady se dostávají mezi tehdejší proletářskou smetánku, tady Marta poprvé okusí, jak sladce chutná moc. Najednou začíná žít v nevídaném hmotném dostatku, může si dovolit vybrané společníky nákladně hostit a obdarovávat zbožím z výběrových prodejen pro elitní komunisty. S manželem vášnivě rádi hrají karty, hlavně mariáš. Kdo má tu čest zahrát si s nimi partičku, je na tom dobře.

Politické ambice Marta nemá a nikdy je mít nebude. To je věc, kterou přenechává výhradně svému muži. Dokonce se přes údiv čelných komunistických funkcionářů nikdy nestane členkou strany. Po krátkém návratu do Československa se v roce 1939 znovu ocitají v SSSR – tentokrát tu nacházejí útočiště na delší dobu. Marta Gottwaldová používá v této době svého neomezeného přístupu k jinak nedostatkovým potravinám, nakupuje celé tašky potravin a rozdává je potřebným. Starostlivě pečovala i o churavou a slaboučkou dcerku Slánských – Naďu. Svědectví o její starostlivosti podala sama Josefa Slánská ve svých pamětech, ve světle pozdějších událostí to zní skoro neuvěřitelně...

Po válce se vrací manželé do Československa a další vývoj asi netřeba připomínat. Prezident Sjednotitel, jak znělo jedno z jeho Gottwaldových přízvisek, se ujímá žezla v červnu roku 1948. Na Martu začíná doléhat tíha reprezentačních povinností a snaha stát se důstojnou nástupkyní národem milované Hany Benešové. Bez přehánění - úkol pro ni nemožný.

Tady se naplno projevila vlastnost typická pro nastupující komunistickou "šlechtu", v touze působit jako lepší lidé napodobovali vlastně své největší třídní nepřátele – buržoazii. I Marta Gottwaldová v koutku své duše chtěla být elegantní panička z prvorepublikových filmů. Po jejím příchodu na Hrad si oblíbila nejvíce služebnou, která ji vlastně z roztržitosti oslovila "Rukulíbám, milostpaní."

Mimo již zmiňovaných kožešinek si vymínila ušití stejných šatů, jako měla Hana Benešová. Co slušelo šarmantní a štíhlé paní Haně, vypadalo na podsadité a plebejské Martě jako noční můra šíleného krejčího. Když se jí pokoušely nešťastné švadleny navrhnout jiný styl oblékání, paní Gottwaldová je striktně a rázně odmítla. Ona pekelná garderoba, v níž se tak ráda předváděla veřejnosti, byla výsledkem tiché nicméně zlomyslné rezignace krejčovských mistrů.

Legendární byl její vztah k jídlu. V hradní kuchyni se za jejího velení musel zpracovat i poslední drobeček. Klíče od spíže měla u sebe a potraviny vydávala jen na požádání. Jednou na Štědrý den naservírovala údajně zaměstnancům k večeři hlavy kvíčal, a ti raději odešli na jídlo do města. Tato šetrnost byla pro její okolí nepochopitelná.

Vztah manželů Gottwaldových připomínal nejvíce ze všeho jízdu na lochnesce – jednou nahoru, jednou dolů ale pořád dokola. S postupem času napětí mezi nimi rostlo. Gottwald měl čím dál větší strach ze svých moskevských soudruhů, navíc se přidružovaly četné zdravotní problémy, byl den ze dne podezřívavější, a i přes zákaz lékařů čím dál více pil. V alkoholu hledala čím dál častěji útěchu i Marta. Svého muže navíc držela v šachu tím, že věděla o jeho pohlavní chorobě.

V roce 1951 se o zdraví tehdejšího československého prezidenta začínají starat sovětští lékaři. Ani jejich varování před důsledky nadměrné konzumace lihovin nezabírají. Gottwaldovo zdraví se prudce zhoršuje a umírá pár dní po Stalinovi – 14. 3. 1953. Marta je v šoku, navíc pevně přesvědčená o tom, že jeho smrt mají na svědomí moskevské kruhy. Minimálně tím, že Gottwalda ve špatném zdravotním stavu (měl výduť aorty) donutili letět do Moskvy na Stalinův pohřeb letadlem, s tímto onemocněním je totiž každé vystavení změnám atmosférického tlaku obrovské riziko.

Na manželově pohřbu ale zdrcená Marta ví, že jí už mnoho času nezbývá. Během několika měsíců zhubla neuvěřitelných šedesát kilogramů a diagnóza rakovina je neúprosná. Umírá v říjnu 1953.

S použitím publikace Pavla Kosatíka: Osm žen z Hradu

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře