Základní dokumenty o vzniku Protektorátu Čechy a M

14. listopad 2009 | 11.27 |
› 


14. března 1939 začala německá vojska obsazovat Ostravsko, a do Berlína odjel státní prezident Hácha a ministr zahraničí Chvalkovský. Bylo už 15. března 1939, když byl v Berlíně podepsán dokument, že osud národa českého svěřují do rukou Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera.
Český doslovný překlad:

Vůdce a říšský kancléř přijal dnes v Berlíně v přítomnosti říšského ministra zahraničních věcí von Ribbentropa československého státního presidenta Dr. Háchu a československého zahraničního ministra Dr. Chvalkovského na jejich přání. Při schůzce bylo vážné postavení, vzniklé v průběhu posledních týdnů na dosavadním československém státním území podrobeno zcela otevřenému přezkoumání. Na obou stranách nalezlo výraz rozhodné přesvědčení, že cílem všeho úsilí musí býti zajištění klidu, pořádku a míru v této části střední Evropy. Československý státní president prohlásil, že ve službách tohoto cíle a pro dosažení konečného upokojení, s plnou důvěrou vkládá osud českého národa a země do rukou Vůdce Německé Říše. Vůdce přijal toto prohlášení a vyslovil rozhodnutí, že přijme národ pod ochranu Německé Říše a že mu zaručí jeho svébytnosti odpovídající autonomní vývoj národního života. Na důkaz toho byl tento spis dvojmo vyhotovený podepsán.

Berlín, dne 15. března 1939.

Adolf Hitler, v. r.     Dr. E. Hácha, v. r.

Ribbentrop, v. r.              Dr. F. Chvalkovský, v. r.

15. března 1939 pokračovala vojska Velkoněmecké říše v obsazování Čech a Moravy započatém předchozí den na Ostravsku, a do Prahy přijel Adolf Hitler. Propagandisté té doby ho vykreslovali například slovy:

R. 1933 povolán byl Adolf Hitler presidentem Hindenburgem na místo říšského kancléře. Po jeho smrti dne 2. srpna 1934 byl postaven na místo hlavy státu a přijal titul Vůdce (Führer).

Adolf Hitler vyřešil otázku nezaměstnanosti i jiné problémy sociální a r. 1938 připojením rodného Rakouska k Říši založil Veliké Německo. Politický čin Adolfa Hitlera i jeho uskutečnění starých německých ideálů kulturních i mocenských, vyvolalo mohutnou odezvu v celém světě a nekompromisní jeho řešení mnoha problémů, zejména otázky židovské, nalezlo pochopení ve všech zemích.

Hitlerův výnos ze 16. března 1939 se stal "ústavou Protektorátu Čechy a Morava", doslovně zní takto:

Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku se zvětšovalo nebezpečí, že z tohoto prostoru — jako již jednou v minulosti — vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organisovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Prokázal však tím svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu.

Německá říše však nemůže v těchto, pro její vlastní klid a bezpečnost, stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodně k zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté dějinné minulosti, že díky jak velikosti tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly.

Naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů obývajících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu všech, nařizuji tudíž jménem Německé říše jako základnu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí toto:

Článek 1.

(1) Části bývalé Česko-Slovenské republiky obsazené v březnu 1939 německými oddíly náleží napříště k území Velkoněmecké říše a vstupují jako »Protektorát Čechy a Morava« pod její ochranu.

(2) Pokud obrana Říše to vyžaduje, učiní Vůdce a říšský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou.

Článek 2.

(1) Obyvatelé Protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle ustanovení zákona z 15. září 1935 (Říšs. Zák. I, str. 1146) o říšských občanech, říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.

(2) Ostatní obyvatelé Čech a Moravy sestávají státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava.

Článek 3.

(1) Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.

(2) Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci Protektorátu ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.

(3) Tato výsostná práva jsou zastávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.

Článek 4.

Hlava autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava požívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava Protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry Vůdce a říšského kancléře.

Článek 5.

(1) Jako zastánce říšských zájmů jmenuje Vůdce a říšský kancléř »Říšského Protektora v Čechách a na Moravě«. Jeho úřední sídlo jest Praha.

(2) Říšský Protektor jako zástupce Vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic Vůdce a říšského kancléře.

(3) Členové vlády Protektorátu jsou potvrzováni Říšským Protektorem. Potvrzení může býti odvoláno.

(4) Říšský Protektor jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády Protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by byla s to poškoditi Říši a je-li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení, nutná ve společném zájmu.

(5) Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li Říšský Protektor námitky.

Článek 6.

(1) Zahraniční věci Protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává Říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům.

(2) Protektorát obdrží zástupce u říšské vlády s úředním označením »vyslanec«.

Článek 7.

(1) Říše poskytuje Protektorátu vojenskou ochranu.

(2) Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje Říše v Protektorátu posádky a vojenská zařízení.

(3) Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může Protektorát zříditi vlastni sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.

Článek 8.

Říše vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace.

Článek 9.

Protektorát náleží k celnímu území Německé říše a podléhá jeho celní výsosti.

Článek 10.

(1) Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna.

(2) Poměr obou měn navzájem určí říšská vláda.

Článek 11.

(1) Říše může vydávati právní předpisy s platností pro Protektorát, pokud toho vyžaduje společný zájem.

(2) Pokud je dána společná potřeba, může Říše převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi potřebné pro ně vlastní říšské úřady.

(3) Říšská vláda může učiniti opatření potřebná k udržení bezpečnosti a pořádku.

Článek 12.

Právo platné do té doby v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší.

Článek 13.

Říšský ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými říšskými ministry právní a správní předpisy potřebné k provedení a doplnění tohoto výnosu.

V Praze dne 16. března 1939.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář