Čest práci, soudruzi. SLOVNÍČEK komunistických výr

12. listopad 2009 | 20.00 |
› 

Čest práci, soudruzi. SLOVNÍČEK komunistických výrazů

17. listopad
Foto: Tereza Vašíčková

Snad nikde není společenská změna tak dobře patrná jako v jazyce.

"Jednání protispolečensky zaměřených skupin je v příkrém rozporu s tím, o co naši pracující denně usilují – to je poctivou a svědomitou prací posilovat a upevňovat naši ekonomiku a vytvářet tak podmínky pro další zvyšování životní úrovně a posilování životních jistot," citovalo v době Palachova týdne několik měsíců před sametovou revolucí Rudé právo dělníky smíchovské Tatry.

 

Zažili jste během sametové revoluce zajímavý příběh, o který byste se chtěli podělit s ostatními čtenáři? Máte doma dobové fotografie z listopadu 1989 nebo z období komunismu? Příběhy nebo fotografie nám pošlete na zprávy@tn.cz.

Podobnou větu by dnes žádný šéfredaktor neschválil. Naopak v předrevolučním tisku nenajdete zmínku o tunelování podniků, koučingu nebo vládním brífinku.

Proměny jazyka způsobuje několik tendencí, které působí souběžně. "Objevuji se nové skutečnosti, věci či jevy a ty je třeba pojmenovat - pomocí nových slov, slovních spojení či slov s novým významem," vysvětluje Zdeňka Opavská z Ústavu pro jazyk český. Například surfování na internetu s použitím tabletu nebo myši je výdobytkem posledních let. Souběžně s tím jiné jevy mizí. Například centrální plánování a pětiletky tak ve státním rozpočtu už dlouho nadejdete.

Zároveň se mění významy slov, která už v jazyce byla.

Viry, které původně způsobovaly jen fyzická onemocnění, dnes úspěšně řádí i v počítačích a zeštíhlování se dnes už netýká pouze dam a pánů s nadváhou, ale také podniků a úřadů. 

Pro jiné jevy, které existují dlouho, se zase v poslední době vžila slova nová. "Zastaralé" načasování tak dnes mnohde nahrazuje timing a místo schůzek se pořádají mítinky.

Výrazy doby minulé

Připomeňte si slova, která byla před dvaceti až šedesáti lety běžnou součástí konverzace nebo dobového tisku. Většinu z nich dnes už nepoužíváme, i když jim (s výjimkou nejmladší generace) rozumíme.

Čest práci – Pozdrav, který si vyměňovali soudruzi (viz níže) místo tradičního Dobrý den. "Osvobozená práce v socialistické společnosti přináší s sebou také nový poměr člověka k práci, která již není pro člověka ponížením, jak na ni hleděla morálka kapitalistické společnosti, ale radostnou tvůrčí potřebou, tvůrkyní nových hodnot, které budou zkrásňovat a umocňovat život všech pracujících. Tento nový poměr člověka k práci je symbolisován již oním krásným pozdravem Čest práci, který se v různých tóninách a obměnách vrací jako vůdčí motiv radostné symfonie socialistického budování," píše o novém pozdravu na začátku 50. let lingvista Miloš Dokulil.

Soudruh – Místo pánů a paní pracovali v československých firmách po roce 1948 soudruzi a soudružky, ve služebním styku bylo toto oslovení totiž povinné.

Kádrový profil – Zatímco dnes se slovo kádr používá hlavně ve sportu jako výraz pro všechny členy družstva, za socialismu byl kádrem politicky a odborně přijatelný pracovník. Míra přijatelnosti se posuzovala podle kádrového profilu, který sestavovali kádrováci.

Agitka – Výchovu kádrů zajišťovali umělci drobnými uměleckými útvary s politicky agitačním obsahem; v širším významu se agitkou rozumělo vše, co agitovalo ve prospěch zřízení.

Úderník – Úderníci byli v Česku hojní především v 50. letech. Tento výraz označoval předního dělníka v socialistické výrobě, který překročuje normu technickou prací a pracovní morálkou.

Stachanovec – Zaměstnanec příbuzný úderníkovi. Pracovník dosahující vysokých výkonů po vzoru dělníka Stachanova, vykládá jeho význam slovník.

Brigáda – Brigáda jako armádní útvar je v češtině doma už dlouho, dobrovolnou veřejně prospěšnou práci ale začala označovat až po válce.

JZD – Zemědělství v Česku před revolucí provozovala v drtivé většině Jednotná zemědělská družstva. Podniky, které napodobovaly sovětské kolchozy, nejdříve lákaly členy dobrovolně a poté násilím. Vznik družstev úzce souvisí také s výrazem kolektivizace.

Národní výbor – Zatímco dnes obce spravují obecní úřady a řídí je starostové, ještě před pár lety se chodily záležitosti řešit na národní výbor, který vedl předseda. Stejné orgány fungovaly i na úrovni měst, okresů i krajů. Vznikly ještě před koncem války jako prozatímní úřady pro správu země, vydržely ale přes 45 let.

Mládežník – Na konci 40. let a na počátku 50. let se objevilo slovo mládežník, které označovalo jednak pracovníka v hnutí mládeže, jednak příslušníka Československého svazu mládeže. Ještě po převratu je připomínala stanice metra v Praze 4.

Svazák – Pro velkou část mladých se dalo použít i slovo svazák, které označovalo člena Socialistického svazu mládeže (vznikl v roce 1968). Organizace sdružovala mladé lidi ve věku 15 až 35 let. Ruskou obdobou svazáka byl komsomolec.

Perestrojka/přestavba – Slovo perestrojka se začalo používat v SSSR v novém významu v roce 1985 a označovalo reformní kroky, které zaváděl Michail Gorbačov. Měla proměnit ekonomické fungování země, ale přitom zachovat polický systém.

Glasnosť – Politika otevřenosti neboli glasnosť souvisela s přestavbou. Označovala širší společenské změny, které s sebou přineslo uvolňování ekonomických pravidel.

Spartakiáda – Co pět let se socialistický režim předváděl při velkolepém cvičení na strahovském stadionu. Spartakiády přímo navázaly na předválečnou tradici sokolských sletů a využily i stadion, který si Sokolové postavili.

Třídní nepřítel – Třídním nepřítelem byl každý, kdo byl nepohodlný komunistickému režimu. Nejdříve se tak označovali političtí vězni, později i disidenti, emigranti a exulanti.

Výjezdní doložka – Už v únoru 1948 zavedl režim povinnost, aby si lidé k výjezdu do zahraničí požádali o svolení – tzv. výjezdní doložku. Bez ní se nesmělo vycestovat až do 4. prosince 1989.

Tuzexové bony – Zboží zahraniční provenience se prodávalo ve speciální síti obchodů Tuzex. Koruny ale na nákup nestačily, bylo třeba vlastnit valuty nebo speciální měnu – bony. Oficiálně měl bon hodnotu jedné koruny, v 80. let se na černém trhu prodával asi za pětinásobek.

Požárníci, veřejná bezpečnost – Místo hasičů, policie a četnictva v "novém" poválečném Československu fungovali požárníci a "esenbáci" (členové Sboru národní bezpečnosti). Nové názvy měly symbolizovat změnu oproti minulosti. U hasičů navíc měla zmizet negativní konotace, která se se slovem hasič pojila, a naopak se mělo zdůraznit, že hašení požárů není jejich jedinou náplní práce.

Melouch – Staré slovo židovského původu, označující pokoutně prováděnou řemeslnou práci, se v češtině objevilo už v době první republiky. Za socialismu ale zažilo nebývalý rozkvět.

Slova posledních let

Po revoluci se objevila spousta nových slov a výrazů, z nichž některé se již z různých důvodů přestaly používat. Další výrazy ale v češtině úspěšně prosperují.

Kupónová privatizace – Metodou výměny kupónů za podíly ve státních podnicích se stala v 90. letech celá řada Čechů akcionáři velkých podniků. Majetek v hodnotě stovek miliard si lidé mohli "koupit" ve dvou vlnách privatizace, kdy za tisíc korun dostali deset kupónů v hodnotě stovky.

DIK – V případě úspěchu v kuponové privatizaci (pokud byl u daného podniku převis poptávky, nemuselo na zájemce zbýt) se stal člověk Držitelem investičních kupónů neboli DIKem.

Lustrace – Tento výraz označuje obecně nahlédnutí do evidence či rejstříku, v Česku se ale jeho význam zúžil na prověření osoby v evidenci spolupracovníků Státní bezpečnosti.

Tunelování – Slovem tunelování pro vyvádění peněz z podniků obohatila čeština i ostatní jazyky.

Manažer – Slova spojená s oblastí managementu zažila po revoluci nevídaný boom. Manager, manažer i manažování jsou nyní v češtině velmi dobře zabydlené.

Leasing – Anglické slovo pro pronájem se používá jako synonymum pro leasingový prodej, tedy nákup především aut na splátky, přičemž majitel vůz během splácení používá, i když je formálně stále v majetku prodávajícího.

Frikulín – Globálně populární anglická slova být free, cool a in dala vzniknout půvabnému českému jednoslovnému označení pro člověka, který je prostě trendy – neboli jde s dobou, je zajímavý a v pohodě.

Vo co gou – Smícháním české vazby "o co jde" s anglickým "what's going on" se v češtině vytvořilo půvabné nové slovní spojení, jehož význam je totožný s původním.
 

Populismus – Toto slovo není v češtině nováčkem, přejato bylo už dřív. V posledních letech zažívá neobvyklý rozkvět.

Gender – Nepřeložitelné slovo gender označuje "sociálně, psychologicky a kulturně podmíněné rozdíly pohlaví", a také vědecké zkoumání těchto rozdílů. V Česku je stále na vzestupu.

All-inclusive – Slovo přejaté z angličtiny zdomácnělo s rozvojem levných zájezdů. Obecně označuje službu, zahrnující v základní ceně veškerý možný servis.

Gambler – Původem anglické slovo označující hráče hazardních her už dnes v češtině neumíme elegantně nahradit. Slovní spojení patologický hráč je totiž spíše medicínská diagnóza.

Bezdomovec – Toto slovo zná čeština už víc než půl století. Lidem bez střechy nad hlavou se ale tímto jménem začalo více říkat až po revoluci.

Squater – Squateři jsou v Česku novinkou. Výraz označující lidi, kteří se neoprávněně zabydlují v cizích domech, přišel z angličtiny.

Celebrita – Zatímco dříve bývali významní lidé osobnostmi či hvězdami, dnes je běžné, že si veřejnost všímá spíše celebrit. Celebritou se může stát každý, o koho se zajímají média. Slovo pochází z latiny a je společné mnoha jazykům.

Sněhánky – Slovo označující sněhovou přeháňku má na rozdíl od mnoha jiných známého autora. Jako první ho začala v relaci zpravodajství používat "rosnička" Michaela Dolinová.

E-mail, ajťák, vygůglit/vygooglit – Stovky původně anglických výrazů z oblasti počítačové technologie se z češtině zabydlují a postupně si tvoří i odvozeniny. Mnohé z nich už dnes řadíme  mezi spisovné výrazy.

Mítink – Původně anglické slovo meeting, označující jednání či schůzku, prodělalo proměnu od anglické podoby meeting k češtině lépe vyhovujícími mítinku. Tato forma původně označovala veřejné shromáždění, dnes jsou ale běžné i firemní či obchodní mítinky.

Deregulace cen – I když obě tato slova jsou dobře známá, jejich spojení je novinkou. Jde velmi často o eufemistické označení pro jev, který je sociálně citlivý – obvykle totiž znamená zdražování.

Euroskeptik – Při vstupu Česka do EU se vynořila spousta slov, která souvisí s evropskou a bruselskou realitou. Kromě euroskeptiků máme také eurobyrokraty, bruselocentristy a tak dále.


Klausovec
– V 90. letech se rozmohlo tvoření slov označujících příznivce nějakého politika. Kromě klausovců tak známe zemanovce, grossovce, paroubkovce a další.

Studentští vůdci: z revoluce si pamatují strach i pálící se vlasy

17. listopad
Foto: Tereza Vašíčková

Když se hroutil komunismus, byli mladí a studovali. Přesto vstali z poslucháren a pomáhali položit socialismus v Československu.

"Kluci, neblbněte!" slyšeli před 20 lety studentští vůdci na schůzkách s komunistickými špičkami. Ministři a další hodnostáři jim slibovali změny, přesto se studenti nedali ošálit. Seděli ve stávkových výborech nebo zakládali Občanské fórum. Co se se "sametovými" studentskými vůdci stalo?

Zažili jste během sametové revoluce zajímavý příběh, o který byste se chtěli podělit s ostatními čtenáři? Máte doma dobové fotografie z listopadu 1989 nebo z období komunismu? Příběhy nebo fotografie nám pošlete na zprávy@tn.cz.


Martin Mejstřík


Na podzim 1989 byl tehdy sedmadvacetiletý Mejstřík studentem DAMU. Při listopadových událostech se stal jedním z hlavních vůdců, "přirozeným lídrem" studentského hnutí. Byl to právě on, kdo dokázal 17. listopadu udržet dav demonstrantů na trase plánovaného pochodu na Albertov a kdo o den později v půl páté vyhlásil odhodlání studentů vstoupit do stávky. Účastnil se i řady dalších klíčových jednání, například 26. listopadu schůzky herců, studentů a zástupců občanských iniciativ s tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem.

Martin Mejstřík
Martin Mejstřík
Foto: Mediafax


O průběhu sametové revoluce později řekl, že byla "příliš sametová". "Mrzí mě, že jsme se nedokázali vypořádat s tou odcházející mocí. Ona se nám sem vrací jinými cestami. To se nám myslím moc nepovedlo," uvedl.


V roce 1991 dostudoval a v 90. letech pracoval jako novinář i v manuálních profesích, na přelomu milénia byl zastupitelem Prahy 1. V roce 2002 se dostal do Senátu za obvod ve středu Prahy, vyslala ho tam strana Cesta změny, která vznikla v okruhu lidí kolem petice Děkujeme, odejděte.


Upozornil na sebe hned několika zákony, které prosazoval. Chtěl například, aby se Zelený čtvrtek a Velký pátek staly státními svátky, angažoval se i v komisi, která usilovala o zákaz komunistické strany, kritizoval soudce s komunistickou minulostí a prosadil vznik Ústavu pro studium totalitních režimů. Stejně jako mnozí další bývalí studentští vůdci podporoval radar v Brdech. V dalších volbách do Senátu (2008) neuspěl, stal se ale zastupitelem v Praze 1 za Evropské demokraty. Je ženatý a má dvě dcery.


Šimon Pánek


Tehdy jednadvacetiletý Šimon Pánek, student přírodovědecké fakulty, byl v době revoluce spolu s Mejstříkem nejvýznamnějším zástupcem studentů. Otevřeně se později mluvilo o rivalitě, která mezi nimi panovala a začala prý už 22. listopadu, kdy se oba stali "spolupředsedy" koordinačního studentského výboru. Mimo jiné se účastnil v týmu Václava Havla vyjednávání o nové demokratické vládě.

Václav Klaus, Vlastimil Ježek a Šimon Pánek (zcela vpravo) v roce 1999
Václav Klaus, Vlastimil Ježek a Šimon Pánek (zcela vpravo) v roce 1999
Foto: ČTK


Po revoluci kandidoval na nevolitelném místě do Federálního shromáždění, a to na severní Moravě, kde byl "jedničkou" Václav Klaus. Preferenční hlasy mu křeslo zajistily, Pánek ale do parlamentu nenastoupil. Pracoval v kanceláři prezidenta Havla.


Jeho "značkou" se stala práce v oblasti humanitárních aktivit pomoci: v roce 1992 spoluzaložil informační agenturu Epicentrum, která přinášela zprávy z krizových oblastí, a poté stál spolu s Jaromírem Štětinou u zrodu společnosti Člověk v tísni. Tu dodnes vede. Od Václava Havla dostal v roce 2002, kdy Člověk v tísni významně pomohl v oblastech postižených povodněmi, medaili Za zásluhy. Žije s přítelkyní a dcerou.


Igor Chaun


Igoru Chaunovi bylo v době listopadové revoluce 26 let a studoval na FAMU scénáristiku. V průvodu, který šel 17. listopadu z Albertova na Národní třídu, šel v čele a jen těsně unikl velkému výprasku. V koordinačním studentském centru působil jako mluvčí. "Já jsem byl jako tiskový mluvčí zvolen díky výroku někoho, který řekl: 'Chaun, to je prořízlá huba, bude to tiskový mluvčí,'" popsal později, jak funkci dostal. Svoje zážitky z listopadového dění Chaun s odstupem sepsal formou deníku. Už o rok později ale inicioval studentské provolání Ukradená revoluce, v němž si stěžoval, že studenti ztratili význam, který měli jako "spouštěči" hnutí listopadových událostí.

Igor Chaun s Nelou Boudovou
Igor Chaun s Nelou Boudovou
Foto: ČTK

Chaun FAMU dostudoval a věnoval se filmové režii, jeho jméno najdeme například pod některými díly České sody, mnoha dokumenty včetně oslavného filmu na tehdejšího premiéra Léčba Klausem a portrétu Václava Havla pro cyklus Největší Čech.


Do politiky se Chaun pokusil zasáhnout ještě jednou, v roce 1999 patřil spolu s Pánkem, Mejstříkem, Pajerovou a Ježkem k prvním signatářům výzvy Děkujeme, odejděte. Ta deset let po revoluci apelovala na politiky stran takzvané opoziční smlouvy, aby opustili posty, protože právě oni měli být viníky morálního a politického úpadku společnosti. Klaus a Zeman jejich obvinění odmítli, výzvu naopak podpořili komunisté. Chaun je svobodný a má jednu dceru.


Jan Bubeník


Janu Bubeníkovi bylo v době listopadové revoluce 21 let a studoval medicínu. Před průvodem na Albertov nebyl nijak aktivní v boji proti režimu, ale revoluce ho strhla. Spolu s Bartuškou byl členem komise, která měla dohlížet na vyšetřování událostí, k nimž došlo 17. listopadu, a která vznikla už na konci téhož měsíce. V roce 1990 vstoupil do Federálního shromáždění, politiku ale brzy opustil.

Jan Bubeník na dobové fotografii z roku 1989
Jan Bubeník na dobové fotografii z roku 1989
Foto: ČTK


K revoluci se Bubeník vrátil v roce 1999, kdy vzniklo občanské sdružení Společnost 89. Působí jako jeho předseda. Sdružení chce připomínat listopadové události, shromažďuje informace od pamětníků i dokumenty, které se k tomuto období vážou.


Místo medicíny se Bubeník vrhnul na personalistiku. V polovině 90. let odjel studovat do USA a poté začal pracovat v tomto oboru. Nejvíc na sebe ovšem upozornil v roce 2001, kdy spolu s Ivanem Pilipem vyrazili na Kubu a sešli se tam s místními disidenty. Policie je zatkla a za mřížemi strávili tři týdny. Castro je propustil až po misi předsedy Senátu Petra Pitharta. Dnes je Bubeník majitelem společnosti Bubenik Partners, která se zaměřuje na personální poradenství (tzv. headhunting). Je ženatý s Pavlínou Wolfovou, bývalou moderátorkou TV Nova, a mají dvě děti.


Marek Benda


Marek Benda měl blízko k prostředí disentu, v němž jeho otec Václav Benda zaujímal významné místo. V listopadu 1989 mu bylo 21 let, studoval matematicko-fyzikální fakultu a byl členem studentské organizace Stuha, která na 17. listopadu svolala demonstraci na Albertov. Účastnil se i dalšího dění, kdy studenti organizovali jednání s politiky a "spanilé jízdy" po českém venkově. Studenty reprezentoval i v České národní radě a svoje křeslo obhájil i ve volbách v roce 1990.


Matfyz Benda nakonec nedostudoval, na fakultě v Plzni se stal právníkem - titul JUDr. ale získal neoprávněně, protože jeho rigorózní práce měla méně normostran, než bylo nutné.
O titul tak zřejmě přijde. Jeho osudem se ale stala politika. Nejdříve byl členem Křesťanskodemokratické strany, kterou vedl jeho otec, a od roku 1996, kdy se sloučila s ODS, hájí barvy této strany. Ve Sněmovně je od roku 1992 s malou přestávkou po volbách v roce 2002, kdy se propadl na nevolitelné místo a do poslanecké lavice ho dostal až odchod několika poslanců do Bruselu.

Poslanec ODS Marek Benda
Marek Benda
Foto: internet


"Proslavilo" ho hned několik kontroverzních kroků. Na přelomu milénia hájil opoziční smlouvu, několikrát zarazil zákony na omezení výhod a imunity pro poslance a letos na jaře prosadil "náhubkový zákon", který má chránit oběti trestných činů, jenže zakazuje i zveřejnění informací z policejních odposlechů a vynesl Česku kritiku i z mnoha mezinárodních organizací. Benda je ženatý a má čtyři děti.


Václav Bartuška


Studentovi žurnalistiky Václavu Bartuškovi bylo v roce 1989 jednadvacet. Už o rok dřív začal mít konflikty s StB, a tak měl v době listopadových událostí před sebou jednání u soudu. Během revoluce byl členem stávkového výboru studentů a byl u řady klíčových jednání, dvě nabídky na vstup do parlamentu ale odmítl. I Bartuška byl členem komise, která vyšetřovala aktivity StB kolem 17. listopadu. O tom, co se v listopadu 1989 stalo, napsal knihu Polojasno. Později podle ní vznikl film Filipa Renče, od něj se ale autor předlohy distancoval.


"Svoji práci v parlamentní komisi - byl to po jedenačtyřiceti letech první civilní orgán zabývající se prací Státní bezpečnosti - stále považuji za svoji životní výhru a Listopad za nejkrásnější období mého života," vzpomínal Bartuška s odstupem deseti let.

Václav Bartuška (vlevo)
Václav Bartuška (vlevo)
Foto: Mediafax


Po dokončení studia začal Bartuška cestovat po světě, pracoval také jako reportér pro MF Dnes. V roce 2000 se stal generálním komisařem české účasti na Expo 2000 v Hannoveru, a dosáhl toho, že se akce, která hrozila velkou blamáží, stala ziskovou a uspěla. Od roku 2006 je zvláštním velvyslancem pro energetickou bezpečnost, v této funkci vystupoval například během plynové krize počátkem roku. Učí také na New York university in Prague. Bartuška je ženatý s harfenistkou Kateřinou Englichovou, mají jednu dceru.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře