Po stopách minulosti tajemna

7. listopad 2009 | 11.34 |

Po stopách minulosti -

Ghost Hunters International


Straší na zámku Hampton Court?

Londýnský zámek Hampton court je už téměř 500 let sídlem britské královské rodiny. Zároveň je však považován za jedno z nejstrašidelnějších míst v Anglii. Podle četných svědectví se tu mají zjevovat přízraky manželek krutého krále Jindřicha VIII. V roce 2003 je prý jeden duchdokonce zachycen bezpečnostní kamerou! Je to vtip neznámého šprýmaře? Nebo tu skutečně straší?

Průvodkyně se skupinkou turistů prochází na podzim roku 1999 zámkem Hampton court a vede návštěvníky ke Strašidelné galerii. Náhle se prý v chodbě výrazně ochlazuje a věkovitými zdmi se začíná rozléhat děsivý křik. Mezi návštěvníky prolétá závan ledového vzduchu, který má podle některých svědků nezřetelnou podobu běžící ženy v bílých šatech. Jedna z turistek bledne a kácí se v mdlobách k zemi! Co to mohlo být? Byl to snad duch popravené královny Kateřiny Howard (asi 1522 - 1542)? O půl hodiny později omdlévá na stejném místě další z návštěvnic, která údajně vidí strašlivý křičící přízrak. Je to jen hysterická reakce přecitlivělých žen? Nebo se na zámku opravdu zjevují dávno mrtví členové rodu Tudorů?

Krutá muka popravené královny

Pátá manželka krále Jindřicha VIII. Tudora (1491 - 1547), mladičká Kateřina Howard, je nejznámějším přízrakem, který se prý na zámku Hampton court zjevuje. Pouhých patnáct měsíců po svatbě, v listopadu 1541, je obviněna z cizoložství a odsouzena k trestu smrti. "Říká se, že se jí podařilo vytrhnout strážím a běžela dolů galerií za králem Jindřichem s křikem o pomoc. Stráže ji však chytily a později byla popravena v londýnském Toweru," popisuje spisovatel Ernest Law (1854 - 1930) v knize Krátká historie Hampton courtu.

Od té doby je zaznamenáno mnoho svědectví, která popisují hrůzostrašný přízrak ženy v roztrhaných bílých šatech, která běží chodbou se zoufalým křikem a mizí ve dveřích na konci chodby. Opakuje se snad ve Strašidelné galerii přízračná scéna dramatického zatčení Kateřiny Howard?

Jsou to jen báchorky pro turisty?

Britský odborník na paranormální jevy Andrew Green (1927 - 2004) tvrdí, že Kateřina Howard není jediný přízrak, který se v paláci zjevuje. Zaznamenán je údajně také duch ženy v bílém se svíčkou v ruce, který má být přízrakem třetí manželky Jindřicha VIII., Jane Seymoor (asi 1507 - 1537). Ta na zámku přivádí na svět budoucího krále Edvarda VI. (1537 - 1553), ale o dvanáct dní později na následky těžkého porodu umírá. Několikrát je tu prý spatřen i první majitel zámku kardinál Thomas Wolsey (1475 - 1530), který je svého času druhým nejmocnějším mužem Anglie. Když upadá u krále Jindřicha v nemilost, snaží se získat ztracenou přízeň velkorysým darem, jímž je právě zámek Hampton court. Přesto je obviněn z velezrady a umírá cestou na popraviště... Jsou příběhy o přízracích jen báchorkami pro turisty? Nebo se mohou některá svědectví zakládat na pravdě?


Nastěhovala se do zámku mrtvá chůva?

Mnozí svědci popisují také přízrak ženy v modrých či černých šatech, který je považován za ducha druhé manželky Jindřicha VIII., Anny Boleyn (asi 1504 - 1536). Matka budoucí královny Alžběty I. (1533 - 1603) je popravena za údajné cizoložství, incest a čarodějnictví a mnohé pověsti tvrdí, že posmrtné bloudění zámkem je boží trest za pakt s ďáblem, jenž jí měl pomoci v cestě na trůn. V roce 1829 se prý navíc v paláci začíná objevovat další záhadné zjevení ženy v šedém. Podle mnohých badatelů se má jednat o Sibell Penn (†1562), chůvu prince Edvarda, která umírá na neštovice. Je pochována v nedalekém kostele, ale v roce 1829 je její hrob porušen a od té doby hlásí lidé žijící v paláci podivné zvuky z jihozápadního křídla zámku, které znějí jako ženské mumlání a vrčení kolovrátku. Při průzkumu je pak skutečně objeven zazděný pokoj se starým kolovratem. Místnost podle záznamů obývá svého času právě chůva Sibell Penn. Vrací se snad po zničení hrobky její duch na místo, kde kdysi žil?

Podařilo se ostraze nafilmovat ducha?

Na podzim roku 2003 dochází na zámku Hampton court k podivné události, která vyvolává obrovský rozruch. Zaměstnanci ostrahy prý slyší zhruba v půl druhé ráno zvonit alarm, který oznamuje otevření jedněch z protipožárních dveří. Během obhlídky jsou však všechny dveře zamčené. Záznam z bezpečnostních kamer záhadu ještě zesiluje - těžké protipožární dveře se na něm totiž otevírají a zavírají samy od sebe! Druhý den ve stejný čas se prý situace opakuje. Tentokrát se však při zkoumání videozáznamu pracovníci ostrahy nestíhají divit... "Záznam ukazuje, jak se těžké dveře otevírají, ale nikdo v nich nestojí. Potom se náhle objevuje postava v dlouhém plášti a dveře se s bouchnutím zavírají," popisuje londýnský deník Evening Standart. Podařilo se snad kamerám zachytit jednoho z duchů zámku Hampton court?

Neznámý šprýmař, nebo přízrak?

Snímek zachycující tajemnou bytost v tudorovském oděvu oblétá skoro celý svět. "Byl jsem šokován, když kamerový snímek ukázal děsivou postavu v dobových šatech. Bylo to neuvěřitelně strašidelné, protože tvář toho zjevení vůbec nevypadala lidsky," říká pro CNN jeden z pracovníků ostrahy. "Jsme také bezradní - to není vtip, my jsme to nevytvořili," tvrdí Vikky Wood, mluvčí zámku Hampton court. Záznam prý nemůže zachycovat žádného z průvodců ani obyvatel, protože ti nemají do této části paláce přístup. Vloudil se snad do přísně střežených prostor cizí šprýmař? Nebo může jít skutečně o nadpřirozenou bytost?

Mají návštěvníci halucinace?

Když ve Strašidelné galerii omdlévá několik návštěvnic, povolává správa zámku do akce tým odborníků vedený anglickým psychologem dr. Richardem Wisemanem (*1966), aby se pokusili zdejší záhadná zjevení vysvětlit. Badatelé v rámci výzkumu vyzpovídají stovky návštěvníků, zda necítili během prohlídky zámku nějaké nezvyklé pocity. Výsledky jsou šokující - více než polovina z nich prý hlásí náhlé poklesy teplot a někteří tvrdí, že cítili přítomnost nějaké neviditelné bytosti. Několik z nich dokonce prohlašuje, že během prohlídky spatřili postavy oblečené v šatech z tudorovské doby. Podléhají snad halucinacím?

Nadpřirozený vetřelec s vysavačem

Dr. Wiseman se domnívá, že psychologické faktory mohou hrát skutečně významnou roli. "Svědci mohli mít předchozí znalosti o tom, k jakým jevům má na daném místě docházet a mohli snadno podlehnout psychosomatickým a halucinačním jevům," tvrdí. Přesto si v rámci výzkumu bere na pomoc nejmodernější technická zařízení včetně infračervených kamer, detektorů pohybu či magnetometrů a snaží se zachytit jakoukoli známku strašidelné aktivity. V jednu chvíli se skutečně domnívá, že objevil nadpřirozeného vetřelce! Termokamery totiž zachycují postavu, která se pohybuje v okolí Strašidelné galerie. Když ale vstupuje do přístěnku a vynáší ven vysavač, je jasné, že to není žádný duch, ale místní uklízečka. Existenci přízraků se vědcům zatím nedaří ani prokázat, ale ani definitivně vyloučit. Je pro tyto jevy vůbec nějaké racionální vysvětlení?

Vytváří strašidla magnetické pole?

Náhlé pocity chladu, které hlásí mnoho svědků, se podle dr. Wisemana dají snadno vysvětlit průvanem z netěsnících oken a dveří. Neobvyklé pocity strachu a tísně mohou být zase údajně způsobeny infrazvukem (velmi nízkou frekvencí zvukových vln zhruba pod 20 Hz - pozn. red.), který může negativně působit na lidskou psychiku. Vědecký výzkum však kromě toho naznačuje překvapivou souvislost mezi údajnými strašidelnými zjeveními a geomagnetickým polem země. Na místech, kde má strašit, totiž vědci zjišťují vysokou úroveň magnetismu. "Vztah mezi strašidelnými aktivitami a magnetickými změnami je relativně velký a vzhledem k laboratorním výsledkům naznačuje, že magnetická pole mají vliv na lidskou fyziologii," prohlašuje pro BBC současný skotský vědec dr. Paul Stevenson z Univerzity v Edinburgu. Mohou snad změny magnetického pole vytvářet v lidech dojem, že vidí strašidlo?

Jsou to vidiny vytvářené mozkem?

Podle kanadského vědce prof.Michaela Persingera (*1954) údajně mohou změny magnetického pole stimulovat spánkové laloky mozku a vytvářet tak mnoho zkušeností spojovaných se strašidly. Experimenty s vlivem magnetického pole na mozek člověka podle něj naznačují, že svět duchů a přízraků si vytváříme sami uvnitř svého mozku. "Když působíme na mozkové laloky dobrovolníků magnetickým polem, mnozí z nich pociťují v místnosti přítomnost kohosi neviditelného. Většina účastníků interpretuje tyto pocity jako návštěvu nějaké duchovní či nebeské bytosti, případně mrtvého příbuzného," vysvětluje Persinger pro australský vědecký magazín ABC Science. Jsou snad za většinu údajných zjevení duchů zodpovědné magnetické změny?

Jsou to otisky tragických událostí?

Současný viceprezident britské Společnosti pro psychický výzkum, Tony Cornell, však tvrdí, že magnetická teorie má zásadní mezery. "Od roku 1852 se věda snaží najít jednoduchou odpověď a bylo by hezké, kdybychom ji našli. Ale my ji nemáme. Teorie magnetických vln je příliš jednoduchá." Podle něj existuje mnoho popsaných zjevení, pro něž tato hypotéza nemá žádné vysvětlení. Podle dalších badatelů prý tyto přízraky ani nelze vysvětlit na základě dnes známých fyzikálních zákonů. Současná americká spisovatelka Rosemary Ellen Guily naznačuje: "Tato strašidla se vytvářejí jako energetický otisk v čase a prostoru. Nemají žádnou inteligenci a obvykle vznikají, když dojde k nějaké tragické události." Její tvrzení podporuje i údajné zjevení Kateřiny Howard, jejíž útěk strážím a úprk za králem se prý dodnes ve Strašidelné galerii opakuje jako nekonečná smyčka. Ale jak tento energetický otisk vzniká?

Podaří se vysvětlit existenci duchů?

Současný český badatel v oblasti paranormálních jevů, Jaromír Kapinus, se domnívá, že při tragických událostech vysílá podvědomí člověka velmi silné emoce, jejichž energie může prosytit místa, v nichž se dramatická situace odehrává. Návštěva těchto lokalit se pak může u citlivých jedinců údajně projevovat tak, že se tato energie ve vědomí člověka jeví jako obraz. Rakouský parapsycholog Hans Holzer (*1920) upozorňuje, že v oblasti strašidelných jevů se prý zhruba v 90 % případů jedná o pouhé energetické otisky dávno minulých událostí. Zbývajících 10 % případů pak údajně připadá na skutečné duchy. Ti jsou podle Holzera zbytkem elektromagnetické energie člověka přetrvávající ve fyzickém světě. "Duchové žijí ve fyzickém světě, jsou dosud vázáni elektromagnetickou energií, ale nepatří k tomuto fyzickému světu. Jsou stále přítomni jako energetické pole vázané na určité místo," vysvětluje Kapinus.

Je možné, že vědomí přetrvává?

Současný britský neurolog Peter Fenwick z Kings College v Londýně, který zkoumá přízraky duchů hlášené v anglických nemocnicích, pro britský deník The Guardian přiznává: "Jako neurolog musím říci, že když se zastaví mozková aktivita, vědomí umírá a člověk odchází. Ale věci, které mi byly popsány, by mohly svědčit o tom, že vědomí přetrvává." Stejně jako v případech mnoha dalších paranormálních jevů však zřejmě i v tomto ohledu platí okřídlené parapsychologické rčení: Ti, co v existenci těchto jevů věří, nepotřebují žádný důkaz. Pro skeptiky zase není žádný důkaz dostatečný...

Pověsti o Bílé paní

Perchta z Rožmberka, portrét Perchta z Rožmberka, ztepilá, sličná dcera Oldřicha II. z Rožmberka, prožila šťastné mládí na otcovském hradě v Českém Krumlově. Když dospěla, ucházelo se o dceru mocného pána mnoho ženichů. Otec provdal ji proti vůli její za Jana z Lichtenštejna, pána sice urozeného a mocného, přitom však velmi neurvalého a hrubého, který krátce předtím ovdověl.

Jemné, ušlechtilé Perchtě nastal po jeho boku život plný ústrků a utrpení. Na zámku pana Lichtenštejna žily matka a sestra jeho nebožky ženy. Ty pronásledovaly paní Perchtu a ztrpčovaly jí život, jak jen mohly. Osočovaly ji u jejího manžela, ukládaly jí hrubé práce, nemajíce pro ni slůvka vlídného. Manželství stalo se jí peklem, z něhož nebylo žádného východiska. Marně se modlila za obměkčení srdce manželova, marně psala svému bratru zoufalé dopisy: "Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil."

Nebylo jí pomoci, neboť tehdejší mrav nedovolil, aby žena odešla od muže, byť by s ní nakládal sebeukrutněji.

Teprve smrt mužova prolomila mříže jejího vězení. S radostí vrátila se na otcovský hrad, stala se tu jeho dobrým duchem a laskavou ochranitelkou všech trpících. Prožité hoře vepsalo jí do tváří nesmazatelné rysy utrpení, zapudilo navždy z lící jejích smích. Vážná, štíhlá, předčasně uvadlá, majíc zlaté, vlnité vlasy bílou rouškou obepjaté, procházela síněmi a nádvořími hradu, dohlížejíc bratrovi na jeho hospodářství.

Smrt, která ji tu stihla roku 1476 ve čtyřicátém devátém roce jejího života, byla bolestnou ranou nejen rožmberských pánů, nýbrž i chudých celého širokého kraje. Nepřestávali ji oplakávati a brzy vídali ji dále ve svých snech.

Petr Vok z Rožmberka, portrét v životní velikosti, Charles Louis Philippot, 19. století Bílá paní, jak ji nazývali, zjevovala se na zámku v Českém Krumlově, na Rožmberku, i na ostatních rožmberských hradech v bílém, splývavém šatě, ana s klíči za pasem obchází chodby a síně vstříc budoucí události. Usmívala-li se, bylo to znamení, že se k domu přikloní štěstí. Měla-li černé rukavice a tváře pokryty smutkem, znamenalo to blížící se neštěstí neb smrt.

Bílá paní bděla nad dětmi svých příbuzných a chránila jich všeho zlého. Když chůvy únavou usínaly, brala sama nemluvňata na lokty, hýčkala je a konejšila. Chůvy, které ji znaly, nepřekážely jí nikterak v tomto počínání. Velikou péči věnovala Bílá paní zvláště poslednímu potomku svého rodu Petru Vokovi.

Jednou, když opět chůvy usnuly, přistoupila ke kolébce a mazlila se s malým Petříčkem, aby se nerozplakal. Mezi chůvami byla jedna, která teprve nedávno přišla na zámek a nevěděla nic o Bílé paní. Ta se probudila, a spatřivši Petříčka v rukou cizí, neznámé paní, osopila se na ni: "Co si to dovolujete, bráti do rukou malého Petříčka? Co je vám po tom dítěti?"

Chtěla Bílé paní vzíti dítě, ale ta přitiskla je k sobě a odpověděla jí pohněvaně:"Právem o toto dítě pečuji, neboť je mého rodu. Jak se opovažuješ mně cos vyčítati ?" Obrátila se k služkám, které se hlukem probudily a domlouvala jim: "Proč nekonáte svých povinností, jak se sluší a patří ? Ode dneška mějte si samy dítě na starosti !"

Portrét Perchty z Rožmberka - tzv. Bílé paní Přistoupila pak ke kojné a pravila jí: "Pečuj o dítě, jak náleží. Až dospěje, vypravuj mu o tom, jak jsem je milovala. A ukaž mu místo, kudy jsem k jeho kolébce přistupovala a opět odcházela."

Když ta slova dořekla, sklonila se nad kolébku, usmála se na dítě, pocelovala je a pak zmizela ve zdi, změnivši se v lehký, bílý oblak.

Od té doby se již na zámku neobjevila.

Když Petr Vok dospěl a uslyšel vzkaz Bílé paní, dal probourati zeď, v níž zmizela. Našel prý v těch místech veliký poklad.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře