NÁROD SOBĚ-To není vtip !

19. listopad 2009 | 17.52 |

Pomozte snížit státní dluh, pošlete ministerstvu financí peníze

18. listopadu 2009  10:01
Chcete ulevit státnímu dluhu? Stačí, když pošlete peníze ministerstvu financí na číslo účtu 123-3328001 u České národní banky - bankovní kód je 0710. Do zprávy pro příjemce napište: dar na snížení státního dluhu ČR. To není vtip.
Neváhejte a posílejte. Jiné způsoby snižování státního dluhu budou totiž mnohem bolestivější. Ilustrační foto.

Neváhejte a posílejte. Jiné způsoby snižování státního dluhu budou totiž mnohem bolestivější. Ilustrační foto.

Dar je nejméně známou cestou, jak rostoucí státní dluh snížit.

Podle Jakuba Haase z tiskového oddělení ministerstva financí mají účet rezervního fondu, na který mohou dary přijímat, i ostatní úřady napojené na státní rozpočet.

Neváhejte a posílejte. Jiné způsoby snižování státního dluhu budou totiž mnohem bolestivější. Zvyšování daní přijde už v lednu. A snižování státních výdajů oznámí až po jarních volbách jejich vítěz. Dočasný ministr financí Eduard Janota v mezidobí chodí o žebrácké holi. Naposledy minulý pátek ve Sněmovně žádal poslance o svolení půjčit si na neočekávaně vyšší výdaje na penze, dávky v nezaměstnanosti, sociální péči a úroky z předchozích dluhů.

"Věřím, že pochopíte vážnost této situace, protože si dost obtížně dovedu představit, že bychom nesplnili závazky, které vyplývají pro Českou republiku z financování dluhu, že bychom neuhradili dávky, na které mají naši občané nárok," požádal Janota Sněmovnu o 14 miliard 79 milionů 585 tisíc korun, které potřebuje získat do konce roku.

Antonín Schubert, Starosta Modravy:

"Ještě donedávna tvořily dary více než čtvrtinu našeho čtyřmilionového rozpočtu."

Kolik peněz už Češi darovali, se nepodařilo zjistit. Americké ministerstvo financí, které na dary aktivně upozorňuje, v posledním finančním roce získalo tři miliony dolarů (přes padesát milionů Kč). To je poměrně málo ve srovnání s 1,4 bilionu dolarů, o něž za stejnou dobu dluh narostl. Podle Reuters však byly dary nejvyšší od roku 1996, odkdy se tento údaj sleduje. Dárci jsou "vlastenci a naturalizovaní cizinci".

Možná nejbohatší zkušenosti s dary má v Česku obec Modrava na Šumavě, kde má sídlo miliardář Zdeněk Bakala. Než si zapsal do občanky Modravu jako trvalé bydliště, obci ročně daroval statisíce. Podle starosty Antonína Schuberta však nebyl zdaleka sám. "Ještě donedávna tvořily dary více než čtvrtinu našeho čtyřmilionového rozpočtu," říká.

"Objem darů nyní prudce klesl, ale objem daně z příjmu fyzických osob je teď tak vysoký, že by nebylo správné ještě o další dary žádat," dodává Antonín Schubert. Naráží tím na fakt, že obci teď plyne část daní, které Bakala v tuzemsku platí.

Nominální hodnota dluhopisů bude podle Janoty jeden tisíc korun. Ilustrační foto

Národ sobě...
Ladislav Žák-Britské listy

Není snad v Čechách kouzelnějšího mýtu, než ten, jak jsme si sami sobě mezi sebou vybrali peníze na stavbu Národního divadla. Ponechám historikům a účetním, aby se přeli, kolik procent, odkud a na co přišlo. Síla mýtu o tom, jak jsme si po celé zemi rvali kůrky od úst, aby v Praze bylo možné chodit na české špektákly, je ohromná a neustále inspirující. Protože bez mýtů a víry v ně nefunguje skoro nic.

Národ sobě...

Není snad v Čechách kouzelnějšího mýtu, než ten, jak jsme si sami sobě mezi sebou vybrali peníze na stavbu Národního divadla. Ponechám historikům a účetním, aby se přeli, kolik procent, odkud a na co přišlo. Síla mýtu o tom, jak jsme si po celé zemi rvali kůrky od úst, aby v Praze bylo možné chodit na české špektákly, je ohromná a neustále inspirující. Protože bez mýtů a víry v ně nefunguje skoro nic.

Minulý týden jsme se také po celé české, moravské i slezské zemi skládali na to, aby mohla vzniknout česká, tentokrát politická, scéna, která ovšem dává často takové kusy, že se o nich nezdálo Tylovi ani Stroupežnickému. Ba ani Václavu Havlovi. Vhazovali jsme po lístečku do urniček, tak jako naši předkové po troníčku do kasiček a teď čekáme, až se začne hrát.

Rád bych sdělil natěšeným voličům, že podobně jako tenkrát troníčky na Národní divadlo, tak ani teď lístečky na Poslaneckou sněmovnu nestačí. O vládě ani nemluvě. Podobně jako v případě chrámu múz, tak i v případě chrámu politiky bude třeba přitlačit. Kromě snah a nutnosti vyjednávat se samozřejmě objevují i první vlašovky toho, že by se nějaká ta lepší vyjednávací pozice dala koupit. Pominu naprosto to, že někdo nabídl Pavlu Plocovi 5 miliónů korun. Je to taková blbost, že překonavá o sto procent i deset miliónů a sofijskou ambasádu panu Kořistkovi. Jediné, čemu se dá věřit, je to, že nějaký přiopilý frustrovaný starý známý se rozhodl vstoupit do dějin. Pavel to udělá, s Pavlem jsme hráli pře 40 lety kuličky.... Už Kennedy říkával, že v těch nejhorších situacích se pravidelně objeví nějaký blbec a změní dějiny.

Holou pravdou zůstává, že nyní vstupují do hry síly, na které nemáme s lístečky skoro žádný vliv. Napadlo mne, když jsem se díval na poněkud zběsilou atmosféru pro antiparoubkovské demonstraci na Václavském náměstí, proč v této atmosféře svatého vzrušení nezačal někdo, podobně jako v té televizní reklamě na pivo, zběsile pobíhat a vybírat na poslance přeběhlíka. Nebo na více přeběhlíků, podle toho, kolik by se vybralo.

Byl by to náš(i) přeběhlí(ci)k. Národní přeběhlí(ci)k. Přeběhlí(ci)k z vůle lidu.

Taková rozkošná politická Zlatá kaplička na Malé Straně. Památka na vůli, úsilí a odříkání lidu. A když by byl dotyčný v televizi, tak by mohl každý, kdo přispěl, ucucnout gambáč z lahve nebo vizoura z křišálu a říci zasněně: "mámo, to je ten náš... na toho jsme si přispěli". Prostě podle rovnice: moje žena plus můj příručí plus mé peníze rovná se moje dítě.

Napadá mne, že kdyby lid shromáždil dostatečně velký přebíhací fond, že by se tím vyřešilo i věčné žehrání na špatný volební systém nebo špatného voliče. Prostřednictvím tohoto fondu by se to vždycky nějak dopřebíhalo a to legitimně, takříkajíc z vůle lidu. Prostě něco jako nabídka "doladit" nebo "jemné ladění" na přijímačích všeho druhu. Možná, že by se mohly i rozdané mandáty z tohoto fondu měnit, podobně jako karty v pokeru. A hlavně, pronásledujte lid za korupci!!! Navíc by to bylo spravedlivé, protože kdo by přeběhl mimo tento fond, byl by zavržen podobně jako by byl tenkrát odsouzen a zavržen ten, který by místo na Národní divadlo chtěl v rámci všeobecného nadšení podpořit místní nevěstinec, kde už dámy mají svá nejlepší léta za sebou. Takže shrnuta a podtržena taková lidová mandátová burza by to byla.

A na závěr doporučuji všem, kdož tak plamenné hovoří o nutnosti integrity poslance a nepřijatelnosti zrady politické strany a potažmo voličů, jeden důležitý fakt. Existuje rovněž něco jako integrita politické strany. Podívejme se pozorně na stav, sliby a politiku našich stran před čtyřmi lety a promítněme klikaté a často nevyzpytatelné cesty, kterými se po ta čtyři léta ubíraly. Možná jen těžko nalézt v minulé sněmovně člověka, který by neměl občas pocit, že mu jeho strana někam zahnula.

Tu doleva, tu doprava, tu domů, tu Evropy, tu na marjánku...

A samozřejmě i nahoru a dolů, ale to se nepočítá. Já chci jen říci, že když někdo někam utíká tak bychom se všichni měli ptát odkud utíká, kam utíká a hlavně proč utíká, než ho složíme dobře mířenou ranou nebo slovem... V každém případě, já si kladu jako první otázku, když vidím někoho utíkat, jestli není čas, abych vzal nohy na ramena i já. Ale to je pouhý adrenalinový instinkt, který mi byl naprogramován v průběhu předchozích asi tak dvaceti tisíc úspěšných generací lidské evoluce. Je prokázáno, že jeho potlačování může být osudné. Kardiovaskulární příčiny úmrtí se tomu říká... O rozbitých ústech nebo kouli v hlavě nemluvím...

Když mi otec na počátku sedmdesátých let vysvětloval, kdo že je to pravicový revizionista, za kterého byl označen a vyloučen, vyloučení bylo potvrzeno a já jsem nedostal povolení OV KSČ jít na střední školu, tak mi lehce přiopilý řekl, že je to řádný člen strany, kterému tato ovšem zahnula nečekaně doleva.

Až teď, když to píšu, tak jsem si uvědomil, že KSČ sebou tenkrát cukla na východ, takže vlastně doprava...

NÁROD SOBĚ !

Bohužel naše zem je před otázkou jestli pomoci.Určitě pomoci státu v ,kterém žijeme a v ,kterém vyrůstají naše děti.NÁROD SOBĚ !

Lidé s příjmem nad 15 000kč by měli poslat 10% .Lidé nad 20 000 15% atd.tato pomoc by byla odstupňována příjmem občana.

Tento návrh nikoliv není beze smyslu ,čím dřive si národ pomůže tím lépe bude nám všem.Ale jak to udělat aby se peníze nerozkradly jako tomu bylo dodnes?

Snad pověřit národní hospodářskou radu,která by schvalovala výdaje podanými návrhy politiků.Určitě to není jednoduché nikdo nebude chtít někam posílat peníze aniž

by věděl,že se děje změna k dobrému.Proto tento návrh zůstane nevyslyšen a tentokrát NÁROD si nepomůže ?

ODKAZ STÁTNÍ DLUHU   http://meritokracie.sdeluje.cz/4475-statni-dluh-v-cr-.html

Požár Národního divadla

Požár Národního divadla

V otevřeném Národním divadle se odehrálo ještě dalších 11 představení, aby pak s počátkem divadelních prázdnin byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Právě tyto práce měly za následek mohutný požár. Firma Deckert a Homolka byla pověřena dodáním nových hromosvodů. V pátek 12. srpna pracovali na střeše divadla zaměstnanci firmy, 22tiletý mechanik Karel Machal, stejně starý Václav Zinniburg a devatenáctiletý Emil Jenisch, oba zámečníci. Při nahrazování původních spřádaných lan v hromosvodech používali tzv. tvrdého letování, k němuž si v kamínkách rozdělali oheň z dřevěného uhlí. Po skončení prací vysypali uhlí do okapového žlabu, zalili vodou a spolehli se na d隝. Nedlouho před šestou odešli a divadelní hasič Dlabač konstatoval při obchůzce klid. O šesté přebírá službu Jan Kořínek starší a po půl hodině cítí na čtvrté galerii kouř. Z malířského sálu vidí pod střechou dým. Venku prý viděli první dým už deset minut po šesté, do budovy se rozběhl i autor monumentálních trig na střeše, sochař Bohuslav Schnirch.

Začalo to, co od té doby rozebíral kdekdo. Někteří nalezli spiknutí, žhářství, jiní zase neuvěřitelný šlendrián panující na stavbě i v hasičském sboru. Hasiči se samozřejmě brání, stejně jako se bránili zodpovědní činitelé. Kdyby nešlo o natolik tragickou událost, byla by to ze všeho nejspíš pěkná fraška. Dáme-li za pravdu seriózním svědkům a opustíme pole senzací, máme před sebou hlavně množství nešastných náhod vyskytujících se ve vzácné shodě. Na hasiče se toho háže příliš mnoho. Ohlašovací signály, které spustili poděšení Pražané hned na čtyřech místech naráz, se smíchaly a znemožnily rozeznat místo požáru. Proto opožděný příjezd. I když byli hasiči na pohřbu svého kolegy sebevraha, na jejich pohotovost to nemělo vliv, základní směna zůstávala v hasičských kasárnách. Také za vodu nemohli, den předtím havárie vodovodu snížila sloupec vody v potrubí a hadice měli dlouhé dost. Však nakonec nejen zachránili spolu s občany množství věcí z mobiliáře divadla, ale také všechny okolní budovy jako palác Lažanských, objekt Spořitelny české, ale především v těsné blízkosti stojící Prozatímní divadlo. Vzhledem k možnosti tehdejších technických prostředků klobouk dolů!

Problémy v divadle způsobili někteří technici, zejména spuštěním umělého deště do jeviště a hlediště. To snížilo tlak v potrubí natolik, že nahoře již nebylo možno vnitřními hydranty hasit. Byla to však otázka zvážení okolností, nahoře podle nich již voda nebyla nic platná, ale dole mohla ještě leccos zachránit. Hodně se také hovořilo o protipožární oponě. Jenže právě pod ní měli tou dobou lešení štukatéři a proto ji polír Antonín Kučera nejen zamkl, ale ještě zajistil železnými řetězy. Podle odborníků by však stejně poté, co se propadla střecha, nic nezachránila. Vyšetřování požáru ND bylo ukončeno 22. října 1881 vynesením rozsudku nad zámečníky Jenischem a Zinniburgem. Oběma byl uložen trest jednoho týdne vězení, zostřený dvěma dny půstu. Za vinu jim byla kladena nedbalost při hašení dřevěného uhlí z kamínek, které vysypali do střešního žlabu, a tak vlastně zapálili divadlo. První česká vzájemná pojišovna vyplatila družstvu Národního divadla pojistné ve výši 296 800 zlatých.

Dne 18. listopadu 1883 bylo slavnostně otevřeno Národní divadlo, které bylo zničeno při požáru roku 1881. Národ to chápal jako katastrofu a okamžitě byla založena sbírka na obnovu "zlaté kapličky". Za krátkou dobu se podařilo shromáždit milion zlatých a divadlo bylo znovu vystavěno. Při jeho otevření zazněla Smetanova opera Libuše.

Ilustrační obrázek

V době krizí nesvěřujme rozpočet politikům, radí znalci

vláda

Ti, kdo by měli hlídat státní financi: Nepolitičtí odborníci. Snímek pochází ze jmenování vlády Jana Fischera.větší obrázekAutor: Jan Langer

Analýza - Vládní ekonomická rada NERV a "kabinet odborníků" Jana Fischera vznikly jako z nouze ctnost.

Ovšem shodou okolností se tak Češi dostali do čela světového trendu, který má v dobách krize vyvést bohaté státy z astronomických dluhů.

Před dvaceti lety začaly kontrolovat růst cen centrální banky a od té doby inflace vyspělému světu neškodí. Dnes ale trápí většinu vyspělých zemí rozpočtový schodek okolo deseti procent HDP. Pokud se budou také o rozpočet starat odborníci, pak se dluhy začnou snižovat. Tak zní rada renomovaného týdeníku The Economist.

Úřad na dluhy

Zmíněné zadání plnil od svého založení v lednu 2009 právě NERV. Experti měli vládě poradit v boji s krizí a podle většiny jejich doporučení se neměl zvyšovat rozpočtový deficit.

Stejnou radou také jejich mise skončila. V závěrečné zprávě navrhli, kde zvýšit daně případně snížit výdaje, aby se stát zbavil dluhů. Vedle toho ovšem doporučili vznik nástupnické organizace.

Pokud politici NERV vyslechnou, zřídí komisi sněmovna.

Po vzoru amerického Kongresového rozpočtového úřadu (CBO) budou znalci kontrolovat stav všech veřejných rozpočtů a radit vládě i parlamentu, jak je zbavit dluhů. "Je to míněno pro období krizového stavu ve veřejných financích. Tato nezávislá a šíře postavená instituce může dodat další autoritativní hlas pro zásadní kroky v jejich konsolidaci," vysvětluje Jiří Rusnok z rady NERV.

Menší dvorek pro politiky

Experti doporučili i řadu dalších pravidel, které zvyšují veřejnou kontrolu a ve světě už jsou obvyklé.

vláda

Jan Fischer: Když se ze šéfa statistiků stal premiér.větší obrázekAutor: Jan Langer

Podle prvního z nich nesmí součet schodku a ekonomického růstu překročit 4 procenta HDP. To by letos při očekávaném pětiprocentním ekonomickém propadu znamenalo nepřekročit schodek 9 procent HDP. Při pětiprocentním růstu by byl povinný nejméně procentní přebytek.

Obdobné pravidlo je zavedeno v řadě zemí včetně Švédska nebo Chile, kde jeho plnění rovněž kontroluje nezávislá komise.

Kdyby celkový státní dluh překročil 40 procent ekonomického výkonu země, musela by vláda rozpočet sestavovat podle předem stanovených úsporných předpisů. Takové pravidlo platí už v Polsku, kde přísnější rozpočtové předpisy včetně propouštění státních zaměstnanců nastupují při státním dluhu nad 55 procent HDP.

Všechnu moc expertům

The Economist zdůvodňuje přesun rozpočtových pravomocí od politiků do rukou expertů nejen příkladem centrálních bank.

"Politici nebudou chtít svěřit přípravu daní a výdajů státu nevoleným technokratům, ale všechny země budou potřebovat nezávislé hodnocení svých fiskálních plánů. Dokonce bez výkonných pravomocí budou mít taková tělesa vysokou prestiž," stojí v týdeníku.

Právě o analýzy odborných komisí se bude moci opřít ministr financí při prosazování nepopulárních škrtů, bez kterých se neobejde žádná země, pokud bude chtít snížit svůj krizový deficit.

Prohlášení vlády, Eudard Janota

Ministr financí Eduard Janota. Státní rozpočet na ministerstvu připravuje už dlouhé roky.větší obrázekAutor: Jan Langer

V tom je Česká republika o krok napřed. I když je ministr financí Eduard Janota členem "vlády nestranických odborníků" a sám sebe označuje za "technokrata", nemusí jen radit, ale své návrhy rovnou uskutečňuje.

Po jmenování ministrem se chopil iniciativy a navrhl historicky nejtvrdší zásahy do rozpočtu, aby snížil hrozící sedmiprocentní deficit.

"Nechtěl jsem být ministrem financí, který by přišel, seděl a koukal na deficit 160, 230 miliard a případně výš. Proto jsem upozornil experty, ostatní členy vlády a politiky, že se s tím prostě něco musí dělat," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Zákon za každou cenu

Janota sepsal nejen rozpočet, ale zároveň se snaží připravit návrh zákona, který by snížil výdaje a zvýšil daně. Vláda uvažuje dokonce o tom, že po očekávaném rozpuštění sněmovny předá zákon ke schválení pouze Senátu. "Nepřijetí zákona by vyvolalo hrozbu značných hospodářských škod," zdůvodňují experti ve vládě svůj bezprecedentní krok.

Postup českých úředníků proti krizi se může stát příkladem pro další země. Janota však po vzoru Economistu sám upozorňuje, že jeho iniciativa má meze: "Hledal jsem rychlé řešení, kterým se má hasit požár v roce 2010. Poté by si měly sednout politické špičky a řešit rozpočtový problém v kontextu s penzijní reformou, s reformou zdravotnictví, školství a podobně," narýsoval úkol pro příští politickou garnituru.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář