Šlechtické tituly

13. srpen 2009 | 09.35 |
› 
PoslechReal Audio16kb/s   32kb/s

Obrázek

Šlechtické tituly v Česku neplatí už 90 let. Přesto je tradice šlechtických rodů stále živá. Lidé se v médiích i v běžném životě často setkávají například s tím, že potomci šlechticů jsou oslovováni jako kníže či hrabě.

Šlechtické tituly a řády byly zrušeny 10. prosince 1918. Zákon přijalo tehdejší revoluční Národní shromáždění mezi prvními normami nového státu. Podle historiků to odráželo i rovnostářskou tendenci české společnosti. Zákon stanovil, že bývalí šlechtici nesmějí užívat svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví.

"Zákon předcházel pozemkové reformě, takže to byla do jisté míry příprava na tu reformu. Týkala se zemědělské půdy a lesů. O ty nebyl příliš velký zájem, naopak byl velký hlad po zemědělské půdě. Například hrabě Šternberk z Českého Šternberka měl v rámci svého panství asi 12 selských dvorů a zbyla mu necelá polovina,"
uvedl Vladimír Votýpka, autor triptychu o české aristokracii, kdy si všímá osudů jednotlivých rodů i probíhajících restitucí. Zákon sice tituly zrušil, ale neobsahoval žádné postihy. Sankce byly připojeny o dva roky později. Například za úmyslné a veřejné použití šlechtického titulu měl provinilec zaplatit pokutu od 50 korun do 15.000 nebo mohl být potrestán vězením v délce jednoho až 14 dnů.
"Nikdo nikdy nebyl postižen za to, že si třeba dal do dopisové hlavičky baron.

Ale ze své zkušenosti vím, že většinou to nikdo z nich v hlavičce neměl. Pokud někdo měl na dopise baron, tak to byl takový pseudošlechtic. Ale oni si na to nepotrpěli."

Po druhé světové válce začal opět platit zákaz používání titulů, ovšem bez sankcí. Majetek některých rodů byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů, speciální zákon z roku 1947 zkonfiskoval majetek hlubocké větvi Schwarzenbergů a zbytek majetku šlechtě odebraly konfiskace po únoru 1948. Jeho navracení umožnily až restituční zákony po roce 1989, dodal Vladimír Votýpka.
"Velice postižena byla rodina Colloredo-Mansfeld. Jeden z nich Jeroným dostal Zbiroh, ale jeho bratři to nedostali. Například v Dobříši /dnes už majetek vysoudili/ byl předseda místního národního výboru, který na základě stranického usnesení řekl: my vám to stejně vezmeme, tak nemá smysl, abychom vám to vraceli. A já vám potvrzení o národní způsobilosti za války, což byl doklad o tom, že nekolaboroval s nacisty, nedám."

Potomci bývalé šlechty podali kolem 200 žádostí o navrácení hradů, zámků, lesů, rybníků a dalších nemovitostí. Do současnosti bylo původním majitelům vráceno zhruba šest desítek hradů, zámků a zámečků. K nejúspěšnějším restituentům patří Lobkowiczové, část rodu Kinských, část rodu Colloredo-Mannsfeldů, orlická větev Schwarzenbergů, Kolowratové či potomci rodu Sternbergů. Dnes žije v Česku na 30 šlechtických rodin.

Karel Schwarzenberg

Datum narození: 10.12. 1937 (71 let) Místo narození: Praha, Československo Znamení: Střelec

Životopis:
Karel Schwarzenberg
Pol. příslušnost: ODA
Volební obvod: č. 25 - Praha 6
Zvolen za: USDEUODA v roce 2004
Mandát: 13.11.2004 - 13.11.2010

Karel Schwarzenberg v němčině používá jméno Karl Fürst zu Schwarzenberg, nebo Karl von Schwarzenberg, plným jménem Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg – je potomkem šlechtického rodu Schwarzenbergů, bývalým vedoucím kanceláře prezidenta Václava Havla a v současnosti senátorem a ministrem zahraničních věcí.

Rodina
Je nejstarším synem Karla, 6. knížete Schwarzenberga (1911–1986) a jeho manželky Antonie, princezny z Fürstenbergu. Jeho bývalá manželka Tereza (potomek hraběcího rodu von Hardegg, s níž se oženil v roce 1967 a rozvedl se v roce 1988) porodila v době manželství tři děti: Jana Nepomuka (* 1967), Annu Karolínu (* 1968, provd. "Morgan") a Karla Filipa (* 1979, adopt. "Prinzhorn").

Žije střídavě ve Švýcarsku, na rodovém zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu, ve Dřevíči u Berouna, na Orlíku, v Praze, nebo ve vídeňském paláci Schwarzenberg. Často jako své povolání uvádí lesník a/nebo hostinský. Také se označuje za středoevropana se švýcarským pasem (Schwarzenbergové mají od středověku curyšské občanství, Karel má i české).

Pochází z mladší, tzv. orlické větve rodu, založené Karlem (1771 — 1820) mladším synem Jana Nepomuka 5. knížete Schwarzenberga a slavným vojevůdcem napoleonských válek. V roce 1962 byl adoptován členem starší, hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, Jindřichem. V roce 1957 maturoval ve Vídni a začal studovat práva ve Vídni a Štýrském Hradci a lesnictví v Mnichově, studia ale neukončil, když se musel věnovat správě majetku poté, co jeho adoptivní otec předčasně zemřel v roce 1965.

Roku 1979 Karel získal dědictví po adoptivním strýci Josefovi, stal se hlavním představitelem rodu, a tak v sobě spojil obě jeho větve i jejich majetek. Jeho adoptivní sestra Alžběta Pezoldová, dcera výše zmíněného Jindřicha Schwarzenberga, však toto dědictví napadla a snaží se o navrácení majetku hlubocko-krumlovské větve do svých rukou. Jako i o navrácení majetku Adolfa Schwarzenberga, jehož je vnučkou[1].

Politika
Karel Schwarzenberg od mládí podporoval snahy o návrat demokracie do Československa. Po roce 1968, po potlačení "Pražského jara" podporoval československý disent. Tak například na rodinném zámku v bavorském Scheinfeldu založil Československé dokumentační centrum.

Od těch dob trvá také jeho přátelství s pozdějším prezidentem Václavem Havlem, od července 1990 do roku 1992 byl kancléřem jeho prezidentské kanceláře.

V roce 1984 byl zvolen předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, kterým byl do roku 1990. V roce 1989 byl společně s Lechem Wałęsou vyznamenán Cenou lidských práv Rady Evropy.

Stal se také členem představenstva Fóra 2000 [1], založeného v roce 1996 Václavem Havlem, japonským filantropem Yohei Sasakawy a nositelem Nobelovy ceny Elieho Wiesela.

V listopadu 2004 byl ve svém volebním okrsku Praze 6 zvolen senátorem (na období 6 let, nominován US-DEU). Až do jejího zániku byl členem ODA, v současné době je politicky nezávislý. V domácích kauzách se straní veřejných konfliktů, tak např. na podzim 2005 odešel ze Senátu před hlasováním o návrhu novely § 260 trestního zákona o zákazu propagace hnutí, která směřují k potlačování lidských práv a svobod.

Je členem poroty nadace Adalbert-Stiftung-Krefeld [2], která udílí mezinárodní cenu Adalbert-Preis.

V evropských kruzích, kde často i přednáší, hájí zájmy nových zemí Evropy, a také především Česka.

V Praze převzal týdeník Respekt, který financuje a jehož je vydavatelem. Podle některých kritiků zastupuje týdeník Respekt jeho hospodářské a politické zájmy.[zdroj?], podle redaktorů Respektu jim ale nechává zcela volnou ruku. V roce 2006 vzbudil kontroverzi vstup Zdeňka Bakaly do týdeníku s cílem jej ekonomicky sanovat.

Dne 21. prosince 2006 byla publikována informace o tom, že by se Karel Schwarzenberg měl stát českým ministrem zahraničních věcí nominovaným Stranou zelených. Podle prezidenta Klause je otázkou, zda z důvodů velmi křehkých vztahů s Rakouskem je Karel Schwarzenberg ideální osoba na tento post.[2]

Dne 9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ministrem zahraničních věcí ČR.

Restituce
Karel Schwarzenberg po přesídlení do České republiky bez větších problémů restituoval majetek orlické větve Schwarzenbergů, do níž patřil po svých rodičích. V pozdější fázi restitucí jeden ze Schwarzenbergových oponentů, bývalý komunistický generální prokurátor Jaroslav Krupauer, který odmítal vydat hájenku ve Smetanově Lhotě, soudně zpochybnil jeho dědická práva vůči majetku biologických rodičům s poukazem na to, že byl v Rakousku adoptován svým strýcem do hlubocké větve, jež by k restituci oprávněna nebyla. Do kolize se tak dostalo české právo, podle kterého dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, a rakouské právo, podle kterého nezanikají. Celá věc byla navíc komplikována tím, že Schwarzenberg byl adoptován jako dospělý, což české zákony neumožňují. Soud po vyslechnutí znalců mezinárodního práva stanovil, že směrodatné je v tomto případě rakouské právo, resp. že podle českého práva k žádné adopci nedošlo a že tedy Schwarzenbergova dědická práva nezanikla.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/75/Biskup_Lobkowicz_Frantisek_Vaclav_CoA.jpg

František Lobkowicz

Povolání: Biskup Věk: 61 Datum narození: 5. 01. 1948 Místo narození: Plzeň, Československo Znamení: Kozoroh aktuální horoskop » Životopis František z Assisi Karel Bedřich Klement Jaroslav Alois Leopold Gerhard Telesfor Odilio Jan Bosco Pavel Marie Václav, princ z Lobkowicz) je premonstrát a první biskup ostravsko-opavský (od 1996). V roce 1966 nastoupil na FF UK, o rok později ale přestoupil na CMBF v Litoměřicích. V roce 1968 vstoupil do řádu premonstrátů (řeholní sliby složil tajně 10. srpna 1972), v letech 1968–1969 studoval na teologické fakultě v Innsbrucku. Na kněze byl vysvěcen 15. srpna 1972. V letech 1972–1974 vykonával základní vojenskou službu a od roku 1975 působil jako kněz po olomoucké arcidiecézi. Od roku 1984 byl farářem farnosti v Mariánských Horách. Dne 17. března 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Catabum Castra a světícím biskupem pražským (biskupské svěcení přijal 7. dubna 1990). V letech 1992–2001 byl apoštolským delegátem vedoucím Křižovnický řád rytířů s červenou hvězdou. Dne 30. května 1996 byl jmenován prvním biskupem nově založené ostravsko-opavské diecéze.

Johannes Kinský

 Datum narození: / datum úmrtí: 07.08. 1964 / 29.06.2008

Místo narození: Regensburg, Německo Znamení: Lev 

Životopis: [doplň životopis Johannes Kinský] Graf Johannes Kinsky von Wichnitz und Tettau, významný člen knížecí větve rodu Kinských, byl bankéřem známým v bankovním a podnikatelském prostředí České republiky. Johannes Kinský byl synem Karla Kinského. Jeho děda, Ferdinand Bonaventura Kinský, se důvěrně znal s matkou Winstona Churchilla. Byl velvyslancem v Britském království. Rodině Kinských patřily paláce na Smíchově, kde nyní sídlí soudy. Ferdinand Kinský je prodal armádě, aby za utržené peníze mohl sloužit vlasti jako velvyslanec. Jednou třetinou se podílel na nákladech při stavbě Národního Muzea v Praze. Další předek, Rudolf, kníže Kinský, byl mecenášem řady českých obrozenců a spoluzakladatelem Matice české. Johannes Kinský byl od července 2007 členem představenstva Erste Bank a významně se podílel při implementaci nové divize Podnikové a investiční bankovnictví (Group Corporate and Investment Banking). Dříve, než nastoupil v Erste Bank, působil v různých manažerských pozicích v Deutsche Bank a poté pracoval jako vedoucí oddělení pro střední Evropu u investiční banky JP Morgan. Ve funkci vedoucího oddělení dobrovázel Erste Bank při všech důležitých rozhodnutích při expanzi této banky do zemí střední Evropy v posledních letech. V roce 2008 vyšla kniha Ve velkém stylu, v níž Johanes Kinský s nadhledem komentuje srážky s českou mentalitou a často paradoxní příhody ze světa, kde dobrý vkus pořád platí víc než kariéra nebo peníze. Johannes Kinský byl vzdělaným a schopným člověkem, uznávaným investičním bankéřem a podnikatelem. Jako pravý aristokrat byl kultivovaný a noblesní, udržoval rodinnou tradici i kulturu. Byl ženatý a měl tři děti. Johannes Kinský zemřel ve věku 44 let na infarkt. Rodina ho chtěla pohřbít do rodinné hrobky v Jarpicích, ale nakonec byl pohřben na Břevnovském hřbitově v Praze nedaleko od hrobu Karla Kryla a kněze Anastáze Opatka. Pohřbu Johannese Kinského se zúčastnili vedle rodiny Kinských i zástupci rodů Šternberků, Lobkoviců i příslušníků Hlubocké a Česko-krumlovské větve Schwanzenbergů, kněžna a její výsost Marie z Lichtenštejna, rozená Kinská, ze zahraničí přijeli příslušníci šlechtických rodů z Itálie, Rakouska, Německa a další zástupci aristokracie z celého světa. Mše byla vedena v němčině, na závěr pak zazněl chorál sv. Václava v češtině.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.73 (11x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář