Tv Romea.cz

6. říjen 2009 | 12.38 |

Tv Romea.cz

Zde shlédněte romskou komunitu a jejich dennodenní život.Osobně jsem pro společnou dohodu a soužití v této zemi.Jakýkoliv  rasismus  odsuzuji.

Vytvořením stejných podmínek a začlenit tyto spoluobčany do normálního života je povinností každé demokratické vlády.

Sociální dávky omezit a poskytnout jim práci ve formě brigád a úklidu měst.Soc.dávky by měli být odpracovány ve formě brigád pro město a daný region kde je právě uchazeč zaregistrován.Zapojit do této problematiky veškerá romská sdružení.Některým podle jejich rekvalifikaci umožnit práci doporučenou přímo úřadem práce.Diskriminace v této zemi panuje nejenom na romskou komunitu.Diskriminací může být zasažen člověk,který zrovna nezaujal na pohovoru o práci jen svojí vizáží .Totiž dnešní úspěch firem je tvořen  lidmi ,kteří nic neumí ale dobře vypadají.Taková je dnešní realita .Dennodenně se setkáváme s případy ,které mé tvrzení dokazuje.Autor merit.
   

Quantcast

Redaktorka romského vysílání ČRo požádala o azyl v Kanadě

CanadaCanada

Praha - Vedoucí redaktorka romského vysílání Českého rozhlasu Anna Poláková požádala s celou svou rodinou o azyl v Kanadě. Její rodina prý v poslední době čelila nevybíravým útokům a také se jí nelíbila radikalizace společnosti. S prací v rádiu žádost o azyl nesouvisí, napsala v mailu vedení rádia Poláková. Obětí útoků prý nebyla sama Poláková, ale její syn; manžel redaktorky byl zase údajně vydírán.

Kampaň stop násilí na dětech

Převzato z jiné debaty

Neječ na mě okamžitě, milý čtenáři, že blbnu, protože vidíš, že právě v současnosti tato populace roste jak z vody. Já totiž nemyslím Romy, ale staré "obyčejné" Cikány. Takové, co jsem je znával dříve. Vyrůstat na pražské periferii a nesetkávat se osobně s Cikány bylo prakticky nemožné. Zvláště, chodíte-li do bijáku Dukla v Libni, co o něm psal pan Hrabal v Automatu Svět, kde bylo kolem přímo semeniště undergroundu, Cikánů a esenbáků. Esenbáci měli a policajti mají dodnes na dřívější třídě Rudé armády v Libni svoje místní hlavní sídlo. Libeňské Cikány nemohu lépe popsat, než je popsal pan Hrabal, ovšem poetika literatury sem, poetika literatury tam, nebyli to žádní nahnědlí andílci, tihle libeňští Cikáni. Avšak dalo se s nimi běžně vyjít a žít. Však se také dříve říkalo: "Žižkovu a Libni - zdaleka s vyhni." Abych nebyl za rasistu, to bylo v době, kdy na Žižkově Cikána člověk skoro ani nepotkal. Jen pravý český proletariát, uhlíře, dělníky z vysočanských fabrik, kapsáře a podobně. Ale rozhodně jsme se Cikánů jako děti nebáli, což se o dnešním vztahu Romů a bílých dětí rozhodně říci nedá. Naši cikánští spolubojovníci na vojně byli sice hlavně ve strážních rotách, a pokud se tmavší rodáci od Košic a vůbec z východního Slovenska naučili aspoň jednou týdně sprchovat (většina viděla sprchu prvně v životě), mýt si nohy, čistit zuby a holit se tupými žiletkami Diu Jevíčko, nebylo větších problémů. Jen byl malér jim vysvětlit funkci "semaforu". Volačo také v Košiciach ani Levoči či Medzilaborciach němali. Práce ve Vysočanech v dospělém věku mne opět postrčila do kontaktu s cikánskými spolupracovníky. Topiči temnější pleti, světlejší pleti a potetovaní - tedy pokérovaní z lapáku - a různí vyhození inteligenti posedávali spolu družně v kotelnách, výkopech a tak podobně a také v hospodách, které otevíraly ráno ve čtyři hodiny a kde bylo plno až přes půlnoc. Však také vysočanskou Slavii navštívil Václav Havel i v době, kdy byl prezident. Manželky těchto Cikánů pracovaly často jako uklízečky a nebo pomocné síly a už někdy v sedmdesátých letech byly běžně vidět cikánské děti, chodící bez problémů do škol, čisté a uklizené cikánské byty a vůbec. Jistě, byly i příšerné špeluňky přeplněné ječícími obyvateli a byty plné plísně s hromadou "drobných" zvířátek. Pamatuji, jak ke mně přišel s nějakým problémem vyjednávat za celou rodinu starý šedivý Cikán v obleku. Slušně a věcně jsme spolu jednali, ale já se nemohl na rozhovor soustředit, protože mu po světle šedivé kravatě lezla nahoru a dolů mrška bleška. V té době, tak v polovině sedmdesátých let, ještě hluboko za "totáče", se začaly objevovat podivné příkazy (hlavně telefonované) a "doporučení", že když někde Cikáni vymlátí okna a udělají si z nich ohníček, tak že jako že nic, soudruzi, nějak to urovnejte, je potřeba je tak nějak, soudruhy Cikány, pochopit. Což třeba prosečtí rychle pochopili a pálení dřevěných podlah se stalo běžnou součástí životního stylu přílivu jejich i nových cikánských obyvatel Vysočan a Libně. "Bílí" uhlíři kradli nekvalitní průmyslové uhlí z kotelen skoro vždycky ve spolupráci s Cikány, jejichž přátelům, bílým i tmavším, ho následně prodávali. Soudruzi esenbé dělali jako že nic. Část Cikánských spoluobčanů rychle zjistila, že lze žít i "jinak", než kopat výkopy. A hlavně bez práce. Už v osmdesátých letech vládla smíchovské křižovatce u Anděla příšerná zapáchající osoba tmavé pleti z místního bufetu. Zafačovaná nateklá noha, z které cosi prosakovalo špinavými obvazy, páchla na celý "bufáč" IV. cenové kategorie. Smrad se mísil s v puchem děsivé voňavky typu "Šeříkové květy", kterou byla noha politá. Odtud dotyčná matróna dirigovala rozvětvený kmen grázlů všeho typu, ale jednoho druhu. Esenbáci a úřady dělali, jako že se nic neděje, že je ta příšerná Cikánka a její parta zlodějů a násilníků neviditelná. Václavské náměstí v době před rokem 1989 ovládla jiná skupina, specializující se na kapesní krádeže. Před očima esenbáků vybírala v létě každý den na lavičce v horní části náměstí další tlustá matróna v květovaném oblečení peněženky a mladí kapsářští učedníci je chodili házet do košů. Jiná parta ovládala Nusle. Okolí náměstí bratří Synků. Ta byla známá tím, že chodili společně, celá rozvětvená rodina, na obědy do místního bufetu a královna rodu vždy platila tak, že vytáhla jednu bankovku ze štosu pětistovek. Cikáni, s kterými jsem pracoval, a byl tedy v denním styku, se jich začali bát. Příslušníků vlastního národa. Esenbáci s touhle skupinou tzv. nemakačenků byli jedna ruka a všichni okolo se před nimi třásli. Po převratu ty Cikány kteří chodili léta do práce, smetla doba. Místo o Cikánech se najednou začalo mluvit o Romech. Najednou bylo slovo Cikán sprostou nadávkou. Různí fanatici a nadšenci, kteří většinou v životě vedle skutečného Cikána neseděli v hospodě ani nestáli v práci, vytvořili dojem, že slovo Cikán je nadávka. A nová vrstva "Romů" se činila. Vybydlet dům začalo být úplně běžné. Tyranizovat své vlastní lidi a k tomu i "gadžy" se stalo naprosto beztrestné. Jen si vzpomeňte na Matiční ulici. Idioti "všech zemí se spojili" a zabránili v řešení problému. Nezaměstnaným Cikánům, pardon, dnes Romům, začaly být vypláceny do té doby nevídané podpory. Rodit děti začal být bezva byznys. Práce nebyla, nebo byla, ale při práci se člověk zapotí a musí se ráno vstávat. A na co, když peněz najednou bylo dost. O ty je ovšem rychle připravili "romští" lichváři, kteří si drze jezdili a jezdí pro podpory v nezaměstnanosti v mercedesech. Agresivita určité skupiny Romů si vynutila v podstatě beztrestnost. Každý se jich bál. A dodnes bojí. Začala vznikat gheta. Nejen sestěhováváním neplatičů, ale prostě i tím, že tohle etnikum žije rádo pohromadě a příliv ze Slovenska, ale jak se tvrdí i na černé papíry z dalších postkomunistických zemí, situaci vyhrotil. Nával politické korektnosti nedovolil nejen věc řešit, ale ani o ní mluvit. Což platí téměř dodnes. Pokud chtěla policie - tedy pokud vůbec chtěla - zasáhnout, či jakmile se pokusil věc řešit nějaký místní úřad, zasáhli "aktivisté". Chtít po Romech platit nájem, bylo a je podle nich rasistické. Požadovat, aby chodili do práce, to je "bílé násilí". Mnozí Romové z nejvíce problematických a sociálně zanedbaných skupin se navíc ani v mládí nenaučili ty nezákladnější běžné návyky, protože už od osmdesátých let většina Cikánů na vojnu nešla. Všichni byli "invalidé". Objevily se houfně prostitutky. Cikánské a nebo, chcete-li, romské prostitutky. Něco před čtyřiceti lety nevídané. Stará cikánská rodina by prostitutku vyvrhla. Dneska Romové pasou, za přátelského pohledu policie nejen romské prostitutky. Stovky a možná tisíce bezprávných a sociálně retardovaných žen. Ale o tom ani pan Uhl natož zelená Kateřina nechtějí nic slyšet. A běda vám, kdybyste to řekli veřejně! Mezi Romy se šíří, někde lavinovitě, drogy. Noví agresivní vůdcové komunity zjistili, že na agresivitu nepřichází žádná odpověď. Ječící Romky, které by ještě v minulé generaci ihned zpacifikovali jejich vlastní manželé, jsou dneska "hvězdami" televize. Viz TV záběry z Matiční, kde byla hvězdou všech televizí žena později odsouzená za prodávání vlastní nezletilé dcery. Nedávno proběhl TV šot z Jirkova, kde jakási příšerná ženština, neupravená, bezzubá, agresivní a hloupá ječela na senátora Čunka. Tyto věci a spektakulární akce, kdy "aktivisté" pořádají akce o "neobsluhování Romů v restauracích" anebo nastrčí poněkud ve věci ne orientovanou "Romku", aby se šla zeptat na místo prodavačky v luxusní parfumerii, když je jasné, že takováhle osoba nemůže za pult prostě vůbec nikde, to vše jen přilévá oleje do ohně. Na 15 000 oficielně přihlášených občanů romské národnosti existuje snad tři sta různých "romských" anebo o problematiku Romů se starajících organizací. Cikáni, kteří měli nakročeno na to, aby se stali plnoprávným a plnohodnotným etnikem, zmizeli. Nebo skoro zmizeli. Všude jsou vidět jen Romové, kteří celkem beztrestně mlátí nemocniční personál, vytloukají byty, a okrádají své vlastní lidi lichvářskými úvěry. Ti slušní, o těch neví nikdo nic. Ale oni existují, žijí a pomalu ztrácejí naději. Pokoušet se v takové situaci vybřednout ze dna společnosti, je téměř nerealistické. Aktivisté řvou a jezdí na konference a slušní Cikáni, kteří mají snahu dostat se nahoru a kterým se říká povinně Romové, už nedostanou práci. Ne proto, že jsou Cikáni, ale proto, že se jich každý bojí. Cesta, na kterou jsme jim pomohli i my svojí ignorancí a díky vyčůranosti a případně bezmezné naivitě všech těch aktivistů, kteří mají většinou z tohoto etnika prostě bezvadný kšeft anebo jsou naprosto společensko sociálně tupí, je cesta do pekel. Pro nás i pro ně. Doufám, že se najde někdo, kdo věc pochopí a začne skutečně jednat. Bude to mít těžké. Jakmile Čunek poněkud pitomě a možná ale záměrně vyslovil drzý výrok o politicích, co se zastávají opálených bordelářů, spustila se lavina novinářských lží, že Čunek pomluvil Romy. Nikoliv, navezl se do politiků a aktivistů a také novinářů. A to se neodpouští. Ostatně, na Čunkův výrok reagovalo kladně 92% posluchačů TV Prima, což je varující. Další průzkum zjistil, že s Čunkem souhlasí více než dvě třetiny obyvatel. Ne s tím, že by byli Cikáni-Romové "podřadní", ale s tím, že největší vina je na těch, co z toho mají kšeft a politické body. Pokud však bude smeten Čunek za něco, co neřekl, a to za přispění pravdoláskovníků a prodejných novinářů a politiků, kteří se cítí být Čunkem ohroženi, přijdou ke slovu jiní, noví politici. Ti, kteří budou problém Cikánů-Romů chtít řešit skutečně silou. A bude to s největší pravděpodobností síla, která využije stále více rozzuřené "bílé" občany, kterým nevadí ani tolik Cikáni, jako takzvaní Romové. A hlavně to, že mnozí z nich bezostyšně tyjí z jejich peněz. Nebezpečné je také to, že se v majoritní populaci rozšiřuje dojem, že se obyčejný pracovitý slušný občan stává pod-občanem, který nemá práva ani se vyjádřit o jakési privilegované a uměle vytvářené menšině. Základem všeho je nelhat. U nás a v celé Evropě žili vždy Cikáni. Romové jsou jen jedna jejich část. Na slovu Cikán, běloch, Arab, Žid není nic pejorativního.To jen my, jakmile přistoupíme na hru, že místo "černoch" budeme říkat Afroameričan anebo Afroevropan, vytváříme základ pro rasismus. Lež a přetvářka jsou vždycky a za každého režimu nebezpečné
RE: Převzato z jiné debaty
  • Tak nám, Českem tolik milovaná EU vzkázala výsledky svého výzkumu "z ponorky přes kalnou vodu”, že dvě třetiny Romů jsou v Česku diskriminovány. To znamená, že jsme národ rasistů? Už jsem o tom napsal během svého pobytu v Torontu pro deník Globe and Mail: "Jsou Češi rasisté, nebo pouze nemají docela lidsky Romy rádi...” Co je to mít někoho jinak než sexuálně rád či nerad? Když nemám rád souseda, znamená to, že ho diskriminuji? I když je to gadža, tedy "bílý” jako já? Takže je třeba si položit otázku, proč nemá "bílá svině” ráda jinou "bílou svini”? Co se stane, když mi tento soused dělá binec na chodbě, baví se příliš hlučně až do ranních hodin, opíjí se a hází odpadky z oken a neposílá své děti do školy, jež se coby záškoláci pak poflakují po sídlišti, fetují, občas něco rozbijí a ukradnou? Tak ho prostě nemám rád a kdyby u mě chtěl pracovat, tak ho zkrátka nepříjmu. Rozdíl je v tom, že si nemůže stěžovat, že jsem rasista. A to, že ho nezbavuji lidských práv, snadno prokážu, když jen zmíním jeho jméno na polici, u níž tento soused podal na mě žalobu pro svoji údajnou diskriminaci. Ale co s Romy? Kdo koho diskriminuje v tomto případě? My, gadžové, co si jich v podstatě nevšímáme, pokud nás přímo fyzicky neoběžují. Svými odpadky pod okny, kde zapáchají, svou násilnickou povahou, s níž vybílí lecjakou hospodu, svým čorkařstvím, když okradou, kdo jim přijde pod ruku. Kdo tedy koho diskriminuje? Romové gadže, nebo dvě třetiny gadžů mnohé Romy? Třeba v tramvajích, kde musí být každý ve střehu, když nastoupí skupinka zfetovaných nepřizpůsobivých mladíků se zjevným úmyslem někoho okrást. Je to diskriminace ze strany gandžů, když nechtějí sedět v baru vedle Romů, kteří mluví sprostě, jsou opílí a provokují rvačky? Nebo tím naopak Romové diskriminují slušné hosty, tedy českou majoritu? A co to je, když gadžové nemohou ve vlastním bytě s řádně placeným nájmem klidně spát, protože většinou zadlužení a na podpoře Romové, co na rozdíl od gadžů nemusejí ráno do práce, jsou noc co noc přespříliš rozverní, až skoro ke stovce decibelů... Zeptal jsem se gadžovské kamarádky, jak to vidí ona s tou diskriminací. Její odpověď byla lakonická; řekla a chtěla zůstat v anonymitě, aby nemusela znovu na nemocenskou: "Nemůžu ti ani podle své svobodné vůle odpovědět, jak bych chtěla, protože už bys mi neodepsal, že jsem toliko necita, nýbrž bys mne vyvrhl ze svého kroužku přátel... Nicméně já, která jsem byla napadena občanem tmavé pleti, okradena a nakonec hospitalizována s komocí a otřesem mozku, nemluvě o psychickém zážitku na celý zbytek života, hrdě volám: Nechť jdou všichni do pr...e!” (Komoce - otřes srdce - je druhou nejčastější příčinou náhlého úmrtí. Commotio cordis odpovídá commotio cerebri a jde o funkční poruchu srdeční činnosti. Nastává po tupých přímých úderech do srdeční krajiny...) Poprvé jsem se s termínem "bílý rasismus” setkal v Jihoafrické republice, kde mě tamní bělošští osadníci zhrzeně informovali, že sotva skončil apartheid, tedy černý rasismus, nastoupla jeho bílá podoba. Tedy upřednostňování černých obyvatel na úkor těch bílých. Třeba když Mandela nařídil, aby v každém podniku pracoval poměrný počet černochů podle toho, jaký byl demografický poměr v JAR, jež má cca 40 milionů obyvatel, z toho asi pět milionů bělochů. Prostě pokud bylo ve firmě sto pracovníků, osmdesát jich muselo být barevných, i když tam byli jen do počtu, jelikož žádnou profesi pořádně neuměli. Bylo-li ve vedení podniku deset osob, ředitel a sedm dalších měli být černoši. Ať k tomu měli vzdělání nebo ne. Pak jsem se ocitl v Torontu a jedna odpověď z rozhovoru, který jsem tam vedl s jistým Romem, mi zůstane navždy v paměti jako čítankový příklad "bílého rasismu”... "Ty jsi ale běloch, gadžo, tobě tady fakt azyl nedají!” podíval se vážně. "A vůbec - kdo tě tam teď šikanuje, když jsem už v Kanadě?” snažil se nejapně žertovat. "Když se Romové vystěhují z Česka do Kanady, budou spokojeni i gadžové z Ostravy! Tak proč si lámat hlavu s nějakým bílým rasismem?” Jen v litvínovském Janovu si nepřízpůsobiví občané, co se vozí taxíky, ale pracovat nemůžou, pořád myslí, že si ty "bílé svině” ten bílý rasismus jen vymyslely, aby je mohly diskriminovat. "Mám osobní zkušenost z Duchcova, kde je něco na způsob romského ghetta. Typický obrázek - po kolena odpadků před domem, stejně tak ve sklepě i v podkroví. Kdo to uklidí? Pracovníci technických služeb za státní peníze. Přijedou, týden odpadky v šíleném smradu odklízejí za peníze daňových poplatníků, a ti, co ten odpad nadělali, jen sedí rozvaleni v oknech zdevastovaných bytů, pokuřují a pouštějí si big bít, aby jim lépe ubíhal čas k výplatě jejich invalidního důchodu,” řekl mi rodák z této oblasti, patřící k mlčící většině. Ani on nechtěl být jmenován. Proč asi? Kdo koho diskriminuje, když soudy ve Štrasburgu osočují Česko a dělají mu špatné image za to, že prý diskriminujeme některé romské školáky, když je posíláme do zvláštních škol, jelikož neumějí česky, mají špatnou školní docházku a zdržují tak své spolužáky, kteří už umějí číst i psát, jelikož se jim doma rodiče věnují. Kdo koho diskriminuje, když ročně jdou z peněz "bílých” daňových poplatníků miliony na sociální dávky, výživné a dětské přídavky či podpory v nezaměstnanosti tzv. nepřizpůsobivým občanům. Kdo koho diskriminuje, když kvůli něčí zhůvěřilosti je popálená dvouletá Natalka, nevinná dcerka problémové romské rodiny, a pro tento ojedinělý exces, alespoň co se nebývale krutého paličství týká, Romové budují samobranu a vyhrožují emigrací do Kanady. Kdo je teď více ve stresu? Romové nebo gadžové, hlavně ti kanadští, kteří za svůj stát nesou plnou odpovědnost, zatímco druhá strana je pouze v nekostruktivní vyděračské opozici? Křičí: "Pryč s nacionalistickou Dělnickou stranou!” V tomto se shodneme, ale rozcházíme se v jediném; kdo způsobil, že takové strany vůbec u nás vznikají. Nebyla náhodou napřed něčí dlouholetá nepřizpůsobivost na úkor pracující většiny a teprve poté vznikly strany odporu proti této "tradici a folklóru” minority, která však získává v EU a ve slepých očích ochránců lidských práv pocit majority. V Ostravě byl před půlrokem slavnostně vyhlášen pomocný romský program pod názvem "Ruku v ruce”. Jeho šlechetným cílem, financovaným z peněz Česka i EU, je zaměstnávat Romy, učit je pracovním návykům a pomáhat se vzděláváním romské komunitě, která žije v ostravských deseti ghettech v počtu zhruba deseti tisíc obyvatel. A co romské elity; tedy ti vzdělaní, poctivě pracující a starající se o svém děti Romové? Nejsou náhodou také oni těmi svými nepřizpůsobivými diskriminováni minimálně tím, že jim dělají ostudu? Co by asi tito výjimeční Romové říkali, kdyby měli žít vedle těch, kteří se chovají takto nepřizpůsobivě? Neměli by právě oni být první, kdo se o své soukmenovce postará, aby je kultivoval? Nejsou to právě oni, co jako první prchají do Kanady ne kvůli rasovým či jiným důvodů, ale proto, aby své děti uchránili před jejich romskými vrstevníky? Kam zmizely miliony určené pro romské poradce a programy, které měly přivést Romy na pravou "víru” soužití s gadži? Co by na to vše charita zvaná Kumar. Zvládne jeden hodný Ind sám úplně všechno? Závěrem parafráze na povědomou větu: "A také doufám, že česká romská společnost už konečně pochopí, že i my gadžové alias "bílé svině” máme právo na svou bezpečnost a existenci v této naší společné vlasti. Stejně jako oni. Nic víc nechceme...” Přemýšlejte!
  • RE: Převzato z jiné debaty
    Tak tohle téma jsem zažil přemílat tak často, jak jen si jen český občan dokážete představit. V čem je problém? No že se to stále dá kdykoliv uchopit, jako nyní moderně ekologie. Podle zdravého selského rozumu je třeba to uchopit za jediný možný začátek (nikoliv konec). Začněme u pojmenování. Když jsem byl mladý, tak vždy přes naši ves kočovali a později i zde bydleli cikáni. Nikdy jsem od rodičů ani tehdejších politiků neslyšel, že by se řešila romská, ale vždy cikánská otázka. Ale co i státy se přejmenovávají, tak proč ne tato jiná skupina obyvatel. Proč jiná? Protože kdyby nebyla stejná jako majoritní skupina, tak by se nic nemuselo řešit. Nyní se zase politicky rozhoduje, jak správně postupovat. Chlapi ( politici jsou převážně muži) kde jste byli a žili poslední desítky let. Jste snad všichni tak mladí a nepamatujete si a nebo již tak staří a nepamatujete si taky. Za mých mladých let jezdívali cikáni s vozy a koňmi. Nebudu psát o tom poprasku mezi stálým obyvatelstvem, když tato událost nastala. Zaměřím se na to jak se politicky začalo řešit. 1. Vzaly se peníze ze státního rozpočtu ( majoritě občanů) a bylo třeba cikány tzv. usadit. Poskytly se kočujícím rodinám rozprostřeně budovy. Pokud budov nebylo dost, tak se často použily železniční vagony a ty se stavebně nastavovali. Prostě něco jako dnes buňky, ale kde že těm měla být teprve sláva. Zkoušela se vlastně dost často ghéta těchto občanů. Ale výsledek špatný..... 2. Vzaly se peníze ze státního rozpočtu (majoritě občanů) poskytovalo se až do 70 let co bylo vše třeba pro opravy již dalších domů kde byli cikáni usazeni trvale. Fungovalo to tak, že já když jsem chtěl předělat dům, tak jsem šel na MNV pro stavební povolení.a zbytek si zaplatil. Kdežto cikáni k tomu dostali od státu většinou i všechen materiál často i sdopravou. Ale nezávidím, vždyť to pravda neměli lehké. Ale nějak to nedopadlo. Hlavně s těmi domy... 3. A tak se vzaly  peníze ze státního rozpočtu ( majoritě občanů) a dostávali stejně slušné byty jako majorita. Nebo celá sídliště ( Chánov) a jaké to byly byty .Ale výsledek nějak zase špatný..... 4. A tak se vzaly se peníze ze státního rozpočtu ( majoritě občanů) a dostávali stejně slušné byty jako majorita ovšem s tím, že budou roztroušeny po panelácích aby na tom byli skutečně tak stejně. Ovšem výsledek většinou zase špatný..... 5. Vzaly se peníze ze státního rozpočtu ( majoritě občanů) a podporovalo se vzdělání jejich dětí. Proč ne nějak z toho generačně musí vybřednout. Díky skutečně povinné školní docházke a poukazování nejen na ztrátu státních výhod, ale hlavně na získání dalších, jako byla podpora při stravování ve škole a nárazově i oblékání a různé další školní pomůcky apod. Skutečně tak většina dětí v těchto letech chodila do školy a předpokládalo se že tak budou činit i jejich děti. Dospělí také chodily na povinný pracovní proces. Někteří to brali odpovědně a dost jich to bralo, tak trochu jako sport. Ale ouvej. Přišla revoluce s ní svoboda a zase se vlastně toho mnoho nemuselo... Nevím, zdali jsem v titulku článku neurazil pravé Cikány, kteří nebrečí nad svojí nepodstatnou vizuální odlišností od majoritní populace a nezneužívají ji k pozitivní diskriminaci, ale nerad bych se dočkal stažení článku z blogu kvůli závadnému nadpisu. Znám totiž i pár příslušníků tohoto etnika, kteří považují slovo Róm za degradaci jejich identity a pouhé obecné zaklínadlo pro snadné zisky několika vysoce postavených úředníků či příjemců grantů a dotací, kteří za peníze daňových poplatníků vedou "svatou multikulturní válku” proti všem, kteří se opováží jim v tomto boji předkládat racionální argumenty. Z cizích krajů na území naší vlasti přichází stále více jedinců odlišné barvy pleti, náboženského vyznání či jen prostě mluvících jiným jazykem. Někteří se zde usídlují jakoby od nepaměti, někteří se s námi začali masivněji sžívat až po sametovém divadelním představení. Většinu ani neregistrujeme, prozatím, neboť je jich opravdu tak málo, že o sobě v podstatě nedávají vědět a zlom možná příjde až se stavbou první mešity. Jsou zde však dvě skupiny, které vyvolávají prudké vášně a plamenné diskuse. Vietnamci a Cikáni, potažmo tedy v normovaném EU newspeaku – Romové. Pravlastní obou minorit je Asie, obojí pochází z nesrovnatelně skromnějších poměrů, obojí mají malinko jinak vyvážené pigmentové buňky než klasický středoevropan, obojí přišli do české kotliny za lepším životem. Zde však veškerá podobnost končí. Zatímco Vietnamci, poučení nešťastnou válkou a následným Ho Či Minovým sociálkomunismem, začali okamžitě tvrdě pracovat na vybudování nové existence, cikánská komunita stále jakoby nechtěla zaregistrovat, že již neexistuje ČSSR se svým bolševickým řešením nepopulárních otázek. Komunisté totiž sebrali Cikánům jejich přirozenost. Jen kvůli obrazu rozjuchané a rádobyšťastné socialistické společnosti, kde všichni bez vyjímky radostně každý den pracují na budování rudých zítřků, jim zabránili ve staletí produkovaném způsobu života. Místo kočovných vozů na periférii osad a sem tam ukradených slepic, vznikaly zárodky současných polovybydlených ghett a pozitivně diskriminačních problémů. Vůbec netvrdím, že řešením cikánské otázky by mělo býti rozdání maringotek a tažných koní současné populaci tohoto etnika. Jednak je již jiná doba, ale spíše by byl problém asi i v tom, že několik desetiletí trvalá multikulti začleňovací masáž by vyvolala u obdarovaných dojem, že koně mají sníst a opéci si je na ohni z rozštípaných obytných povozů. Pánové Kocáb, Uhl, Urban a podobní by pak jen stále hledali další zdroje financí na nové a nové kočovné vybavení. Tudy cesta evidentně nevede. Jak tedy ven ze začarovaného kruhu? Velmi jednoduše. Přestat platit různé skupiny podnikavců, kteří neustále přilévají olej do ohně rasové diskriminace, neboť tato se stala zdrojem jejich obživy. Přestat vyplácet sociální dávky zdravým lidem celoživotně nezaměstnaným, přestat zdarma rozdělovat byty profesionálním vybydlovačům, přestat uklízet na náklady daňových poplatníků nepořádek způsobený asociálními tlupami opilých povalečů, přestat s promíjením nerespektování zákonů, povinností a zásad slušného soužití jen kvůli jakési abstraktní odlišné barvě kůže či sociální vyřazenosti. Vietnamci se dokázali integrovat do majoritní společnosti takovým způsobem, že dnes drtivá většina Čechů před jejich způsobem života uznale pokyvuje hlavou. Jejich děti patří k nejlepším studentům, vysmívané plátěné stánky na tržnicích pomalu nahrazuje "noblesnější” způsob obživy. Že je to někdy také velkovýroba nekolkovaných cigaret či velkopěstírna konopí je sice malou kaňkou na kráse tohoto příběhu, ale ruku na srdce – celkové vyznění jejich přínosu pro naši společnost je v kontextu jejich počátečních možností takřka obdivuhodné. Proč tedy Vietnamci mohou a Cikáni nikoliv? Proč Vietnamci nepotřebují tisíce různých spolků na svoji ochranu a začleňování do společnosti, proč jich není 95% na sociálních dávkách a nepořádají se průvody DS před jejich domovy s okolím plným odpadků a nepořádku? Proč nejsou plné noviny a televizní zprávy žluté diskriminace? Problém se totiž nejmenuje rasová odlišnost. Je to odlišnost přístupu k životu. Cikáni by měli přestat spoléhat na svoje rádobyochránce a více naslouchat třeba Radku Bangovi z Gipsy.cz. V jednom z pořadů Jana Krause, kde byla spoluhostem redaktorka ČT Nora Fridrichová to vyjádřil v narážce na její promluvu o rasové diskriminaci, kterou prý on nebere dostatečně vážně a ještě ji snad prý rozdmýchává svými projevy o nutnosti pracovat, naprosto přesně: "Vy máte problém, já nemám problém!” Ano, tak. Kdo chce, problém nemá a může býti třeba černý, modrý nebo zelený. Kdo umí celý život jen stát s otevřenou hubou připravenou na létající holuby, bude míti problémy vždy a všude. Hlavně se svojí závistí a neschopností. A může být třeba rudý, oranžový nebo hnědý.Zdroj Čt24 komentáře

Za odcházejícími Rusy štěkal jako pes za pošťákem....

Za odcházejícími Rusy štěkal jako pes za pošťákem. A že odcházeli sami na intervence evropských států. Tak že říci že odcházeli díky jeho přičinění je opravdu ale opravdu trapné ale velice působivé a udělalo mu to dobrou reklamu. Domnívám se že by stačilo kdyby se všichni rádoby romští zastánci postarali o dodržování práva všemi lidmi v ČR. A to z důvodů že ani já nechci platit pokuty nájem a chci se jen bavit na účet někoho druhého. Tuto skupinu obyvatel hodnotím jako parazitismus na ostatní společnosti. A mrhání penězi daňových poplatníků. Měli by se všichni politici probrat a napříč politickým spektrem si vzájemně nafackovat. Michael Kocáb není ani dobrý zpěvák a politik je to taky na pendrek. Celá vláda by zasloužila DEFENESTRACI, pranýř a Řebíček, Langr, Topolánek a jiní 25let v uranových dolech za vlasti zradu a Lobink nebo radši zlodějnu a tunelování. Je mě z vlády špatně a to dost hodně.Zdroj Čt24 komentáře

Kocáb a romská společnost ?Jde to dohromady ?Kocáb pro lidská práva ?

Z jakého důvodu si pan Kocáb vzal na svá bedra tuto problematiku ? Jako jsou lidská práva ?Téma menšin a Romů není Kocábovi vzdáleno. Již v lednu 1999 sám tvrdil, že pokud se někdy vrátí do politiky, tak že by se tam chtěl vrátit s tématem menšin a Romů. To se Kocábovi povedlo až letos v lednu. Za mluvčí si vybral mulatku Lejlu Abbásovou a vyrazil do boje za menšiny. To je téma, které u většiny české populace není příliš atraktivní. Záhy narazil, a to nejen v žebříčcích popularity. "Já když jsem nastupoval, tak jsem byl první měsíc sedmý, dokonce Topolánek byl čtrnáctý. Pak přišla kauza Chomutov a už jsem byl na posledním místě," komentuje své působení Kocáb....

 Zdroj Čt24 komentáře

Michael Kocáb

Michael Kocáb


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.75 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář